Autor: 85 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť
Redeemer

NORMA JEAN - Redeemer

Zatímco v Čechách teprve v současnosti pomalu ustala okurková sezóna, na metalcoreové scéně už se dávno honí velké ryby a shon ne a ne ustat, ba spíše naopak. Nové desky vydali nebo v dohledné době vydají taková jména jako Heaven Shall Burn, Textures a v neposlední řade také zaoceánská stále populárnější hvězdička Norma Jean, kterážto se po Textures stala další obětí mého rybářského umu se svou novinkou Redeemer. Po minulé vydařené desce O’ God, the Aftermath, která kapelu katapultovala do nebeských výšin, jsem byl hodně zvědavý, co že to Amíci se svým vykupitelem roztočí, takže bez dalších okolků hurá na věc.

review_702_px2

Ano, tentokrát nebudu napínat ničí nervy jak špagáty a provařím to hned na začátku, Norma Jean splnila očekávání, v mém případě snad i trochu překonala. Pořád je to, sic ne moc originální, ale krásně svěží a čerstvý přístup k extrémní hudbě. Tam kde u mnoha metalcoreových kapel vycítíte těžkopádnost, přes uši vás praští udýchané, upracované dusavé riffy, se Norma Jean pohybuje s lehkostí zkušeného tanečníka pěkně po špičkách, občas dokonce vysekne i nějakou tu piruetku. Do klasických kreaci vkládá tu technickou smyčku, onde hitovější postupy či emo rozervanost, jak je zrovna chutí, to celé ve vysoce úderné tepající hardcoreové rytmice.

Na první pohled jde vidět, že panové už mají něco nahráno, a tak přesně kde zvolnit a třeba se i trochu otřít o posthardcorovou scénu, kde naopak pospíchat dopředu bez kliček, v jaké míře zapojit emo prvky, kdy použít zašmodrchanější rytmické postupy, jak využívat akcentu. Výsledkem je přímočaré kompaktní album, které neskutečným způsobem nakopává, tak energickou věc s takovým tahem na branku jsem neslyšel už dlouho, dlouho. Už jenom když poslouchám Redeemer "namrtvo", tak se mi začínají ruce a nohy samovolně pohybovat , snad ani nechci vědět, co to se mnou udělá naživo (pokud se někdy panové dostaví do ČR, v což pevně doufám). A aby toho nebylo málo, hoši se nebojí ani chytlavých hitových pasáží, které budete z hlavy dostávat setsakra těžko.

Redeemer ale není jen supernabušené metalcoré album, důležitou roli tu hraje i pocitová složka. Hluk z produkce Norma Jean sám sebe rozervává, trhá vlastní vnitřnosti, přetéká sebedestruktivní neurotickou rozpolceností, emočních nátlaků se dostává v koňských dávkách. K tomu velmi výrazně přispívá dosud nezmíněné barvité vokální provedení, přecházející plynule mezi melodickými polohami k hysterickým řevům, často balancující někde na hraně mezi. Dokáže jak chytnout za srdíčko, tak i pořádně nakopat, občas i oboji najednou, tak si představuju téměř ideální vokál v rámci žánru.

Výsledek snaženi: Nepříliš inovativní, ale skvěle poskládané emocemi nabité album, zařazující se bez problémů do žánrové smetánky. Nečekejte žádné překotně technické album se složitou skladební strukturou, čest máte s přímočarou adrenalinovou bombou s velkým hitovým potenciálem.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 8.9 out of 10.

Po třetí desce (nebereme-li v potaz někdejší projekt některých členů Luti-Kriss) je nasnadě se ptát, kam se Norma Jean posunula… odpověď můžeme hledat někde mezi vlastní racionalitou, citem a tím, co dokážeme sluchem postřehnout… tedy někde tam.

A po pravdě řečeno, mně vychází, že paní Jeanová si v kině přesedla možná tak na vedlejší židli, aby měla lepší výhled, film ji nyní baví o něco víc a ona se umí i trochu uvolnit… plátno hraje více barvami, ale defakto jde o ten samý film, na který chodí každý den.

Principy, na nichž pánové, kteří každý den vítají paní Jeanovou z plátna, stavějí své kompozice, se nepohnuly takřka ani o píď. Věci, které se možná zpočátku zdají složité, se rozsvítí jako když paní Jeanová v kině procitne. Tolik typické kytarové vystřelování opět střídá jednodušší riffy na rozmezí HC a metalu, čehož výsledkem je „tú-dýdydu-dý-du-dý“ metal-core, jak ho od těch hrdinů dobře známe.

additional_review_4320_119_px3

Celý film ale jakoby utíká rychleji, dojímá tě čím dál víc, zdá se přímočařejší než kdykoliv dřív, aby ti nakonec s definitivní platností podrazil kolena a ty se přesto divíš, jak je to možné… stejně jako Norma Jeanová. Cit představitele hlavní role Coryho Brandana pro výrazné melodie se tentokrát rozvíjí mnohem víc, nemusíš poslouchat žádné infantilní „jásemstrašněemo“ popěvky, abys pochopil, proč paní Jeanová občas v kině pláče. Málokdy vyskočí překvapením ze sedačky, často ale zatne zuby, zavře oči a nechá se unášet kamsi.

Nejedná se o žádné novátorství… a nikdo se jej ani nesnaží předstírat. Norma Jean se ani po každodenním sledování toho samého filmu neocitá v křeči, je to zábavná podívaná, každý úsek si kdokoliv sedící opodál může zapamatovat třeba i na celý život… aby na něj chodil každý den, místo jiných filmů, jehož hlavní aktéři nakonec unudí svou přehnanou teatrálností.…stejně jako paní Jeanová.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Norma Jean

aktuálně

diskuze