Pod vládou mocného boha slunce Ra se uchylujeme k vyvolání a uctění té nejvyšší modly… Šeptáním do ucha mrtvého a znovu objevujeme rituální sílu magie spolu s faraonem Nectanabem… Poprvé se vtěsnáme do jejich zatemnělé hrobky a nutno říct, že po prvním tápání a chvilkách nejistoty jsou pocity naprosto ohromující.
Tento magický opus nám skýtá dobrých 58 minut té nejtemnější muziky, jakou si jen našinec může představit. Už po prvních tónech nenechá Nile na pochybách vaše sluchové orgány. Zvukově jsme se dostali ještě o krůček dál, než na heretickém předchůdci Black Seeds Of Vengenence... K produkci mám jen 2 drobné výhrady. Tou první je hlasitost kopáků, které by měly být v některých pasážích dominantnější a druhá připomínka směřuje k činelům, jež jsou sice krásně čitelné, ale občas až příliš nasyčené, nepřirozené. Jinak se ale Nile nedá po zvukové stránce vytknout nic. Opět můžeme slyšet pro ně tak typický basový zvuk kytar. Je třeba zdůraznit, že je to jízda od začátku do konce…na novince přibylo podbarvení hudby atmosférickými samply a je zde cítit patrná snaha posunout se k naprosté hymničnosti, což se občas daří, ale někdy to dá člověku vzpomenout na béčkový americký film s hudbou stejné hodnoty. Celkově však Nile dokázali, že rozhodně nejsou přeceňovanou kapelou. Ze skladeb bych rozhodně vyzdvihl 12 minutové mega dílo Unas Slayer of the Gods, vynikající úvodní riff ve Wind of Horus a zřejmě nejtemnější věc na desce I Whisper in the Ear of the Dead.
Závěrečné resumé zní asi takto: pokud máte rádi Nile z předchozích desek, tak se vám bude určitě líbit i jejich nový počin. Nelze tu mluvit o velkém posunu vpřed, spíše o zdokonalování stylu. Chvályhodná je také stopáž, jež je okolo 58 minut a díky této délce bude deska pro pár jedinců asi dost nestravitelná, ale o to větší požitek vám přinese, až se do ní ponoříte…
Vložit komentář