Autor: 90 Uživatelé: 86 Tvé hodnocení: hodnoť
Given to the Rising

NEUROSIS - Given to the Rising

Možná jsem vysral hovno, možná to byla jen část mé rakovinou prolezlé duše.

Možná znáte takovou tu obavu ve sdělování těch nejhlubších, nejintimnějších a zároveň nejnebezpečnějších pocitů, citů, které nikdy nevedou k jednoznačnému vítězství, neboť bolest a štěstí jdou až příliš pospolu. Bláznivý zákon zachování energie. Desky Neurosis dycinky vítězí, ale stejně těžce se o nich něco sděluje.

Na světě je pár věcí, které nikdy nezklamou a s nejjistější jistotou to lze v každém případě napsat o bozích temnoty Neurosis. Myslím, že slovy jako legenda, vizionáři, tvořitelé, určitě nemá smysl šetřit, neb která kapela dokáže být na své kulaté (desáté) desce pořád svěží, vyrovnaná a v podstatě i jiná. Co na Neurosis obdivuju je fakt, že se mi na první poslech jejich tvorba málokdy líbí, o to více jsem postupem času lapen každým tónem, rytmem, melodií, slovem.

Novinka Given to the Rising není výjimkou. Počáteční rozpaky jsou ta tam a opět hltám všechny neurózy, které umí tak krásně člověka uvrhnout do nesouladu sama se sebou. Analyzovat, zkoumat, rozplétat Neurosis asi nemá příliš cenu, raději podrobte výzkumu to, co ve vás poslech vyvolá, co zanechá, co odhalí. Věřím, že v každém případě to bude aspoň malé překvapení pro každého. Opět kapela dokazuje šikovnost vystavit dlouhé kompozice v podstatě na pár motivech, schopnost najít přesně ty frekvence, které přinutí hudbu vnímat celým tělem, upoutat veškerou pozornost pro několik málo tónů za několik minut. Osvědčená struktura funguje, pohladit, postrašit, oddálit, umlátit, umlátit, umlátit, vytrhat, zasypat, udupat, možná vzkřísit. Na Given to the Rising lze nalézt jak v podstatě přímočařejší heavy kousky, které se nebojí svižnějších temp (Fear & Sickness či Hidden Faces, který je, dalo by se napsat, docela písnička, a s přimhouřením oka i Water is not Enough), tak rozsáhlé, ne až úplně svižné, naříkající žalozpěvy o více překvapivých zvratech. S přehledem u mně vedou At the End of the Road, Distil (Watching the Swarm) a Origin (jediný zástupce nějakých těch brnkajících a klidných ploch). Zvukově na mě působí Given to the Rising naříkajícím dojmem, hlavně kytary skučí a skučí, černo, temnota, chlad a smrt. Někdy je méně něž více, což naštěstí u Neurosis neplatí, ale myslím, že tady stačí už jen napsat: Nádherná deska!!!

Tisíce hlasů, tisíc názorů, Babylon duše a srdce, jeden z nich, ten nejhlasitější, ten nejsilnější, ten který ztratil, co jen ztratit mohl, ten nejnaléhavější hlas častěji a častěji s větším a větším odhodláním šeptá… šeptal.

- MySpace - www.myspace.com/officialneurosis
- Given to the Rising - www.youtube.com/watch?v=cBGGjgt0ZcQ
- MM recka A Sun That Never Sets
- MM recka The Eye of Every Storm

Koutek zvídavého čtenáře:

- Neurosis
- Neuróza

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Neurosis, post-metal, sludge

aktuálně

diskuze