NEUROSIS - A Sun That Never Sets

recenze
uproar
Hodnocení:
9

Další CD, které je mi ctí recenzovat a opět díky Plazzmágovi ( }(:=( ). Hned na úvod se zbavím otěží objektivnosti a přiznám, že hudba, kterou produkují NEUROSIS nebo třeba domácí LVMEN, je mi velmi sympatická a asi to nebude jen tím, že bydlím čtvrthodinku od léčebného ústavu Bohnice pro psychicky narušené.

Oproti předchozímu CD Times of Grace je novinka 'jemnější' (zde bych souhlasil s výrazem Paayi 'komornější'), zato však delikátnější (jak se to pěkně rýmuje...). Snad ve všech skladbách jsou geniálně zakompovány housle či viola od hostujícího Krise Forcee a nejenom díky nim mi případá deska 'načuchlá', alespoň první dvě skladby The Tide a From the Hill (intro Erode nepočítám). Pokud mi následující titulní skladba zprvu připomínala náladu starých Black Sabbath, tak s nástupem vokálu mi zas připomněla The Doors. Následující Falling Down mou domněnku jen umocňuje a navíc mi na mysl příchází další jméno - Glen Danzig (mýlím-li se, tak mi prosím dejte vědět). Snad jsem těmito přirovnáními nikoho neurazil, možná jsem úplně hluchý, snad je to jen podobnou intenzitou podání, ale s každým novým poslechem jsem si jistější... závěr písně graduje. Vlastně on celé album jaxi graduje, opět další kapela, která si uvědomuje jednu věc, která není pro metal typická, a to je dynamika (tuto techniku nalézáme spíše u klasické hudby, pro méně), zvláště pak pro NEUROSIS oblíbené crescendo. Atmosféra další věc i (resp. písně), jak již název napovídá (From Where Its Roots Run), je hodně blízká dávným monotóním hypnotickým rituálům.

A opět ticho, které je právě u NEUROSIS zničující, jelikož nevíte, co bude následovat... a opět skvělý smyčec... melancholie... gradace... aaah, aaaah, aaaaah, uuž?, uuž?, ještě ne...------------------>aaaaaavrhhhhuuuuuuu super...:-) a opět ticho, stěny se zužují, strop se točí, místnost se točí, rány se zvětšují....

Vložit komentář

Zkus tohle