Autor: 100 Uživatelé: 96 Tvé hodnocení: hodnoť
Epitaph

NECROPHAGIST - Epitaph

 

Přesně nevím, co by měl člověk o takové nahrávce někomu jinému vykládat, nicméně už jsem se do toho pustil. Vemte si, že Epitaph je vlastně teprve druhý pokus Muhammeda Suicmeze uvést náročnější posluchače v úžas. Už onehdá, při prvním poslechu debutu, se dalo těžko uvěřit skutečnosti odvedeného výkonu, se vším tím krkolomným mazlením se se strunami, tehdy jednočlenného projektu. Bicí byly tenkrát naprogramované takovým způsobem, až se zdálo, že snad ani neexistuje člověk, který by to zahrál. Zrak Vám ovšem vytře současný bubeník kapely. “Šílený turek” se totiž obklopil třemi chlapíky, aby na tu makačku nebyl sám. Mimochodem, četl jsem recenzi, ve které zpochybnili kvalitu alba a vyjádřili se ve smyslu zbytečné techničnosti, aplikované na úkor kompoziční stránky. To je podle mě blbost, ale na druhou stranu se nedivím, že někomu to hlava nebere, ať se snaží sebevíc. Dokonalý zážitekk umocňuje krystalicky čistý zvuk, kde slyšíte každý úder, včetně dechberoucí kytarové práce. Není co dodat. Zapálení fandové kvalitního extrému si určitě tuhle pecku nenechají ujít. A nevypalujte tenhle skvost, byl by to hřích.

Recenze dalších autorů

  • Rated 0 out of 10.

Necrophagist je banda (nebo spíš maxi Muf), kteréžto druhé cédé bylo velmi převélmi (asi jako skoro každé tady v této sekci popsané) v očekávání! A? Zpočátku jsem z Epitaph chcal krev, i když ihned nad prvními tóny bylo jasné, že nepůjde o takovou brutal masírku jako na Onset the Putrefaction. Ale.. chjo.. časem mé nadšení upadlo na nižší úroveň, kterou zase zpětně nabylo a naopak ještě poporostlo. A? Ona to totiž taková brutal masírka je o5! A snad ještě větší!!! Určitě!

additional_review_3579_26_px4

Ten úbytek nadšení byl samozřejmě způsoben změnami, které se v notičkách Necrophagist udály. Epitaph již není ve stylu maximálně technického snad BDM jako předchůdce, ale dostala se řada na melodiku více směřující do klasiky a heavy; někteří by nejspíš uvedli do teploty, a ono by tomu tak jakoby i bylo, ale po více posleších a rozboru jednotlivostí na stříbřité placičce zaznamenaných Vám je jasné, že toto fakt teplý není. Ano, je pravda, že kdyby Mufi některé z riffů a nedejbože jeho sólových flažoletových eskapád přeprezentoval do klasické kytary a ve fraku vystoupil kdesi v komornějším prostředí než před hlavami třepajícími metlos, možná by mu i mistr Brabec pogratuloval a poděkoval za zajímavý zážitek, ale teplota? To opravdu ne, s tím běžte za Mildou..

Ovšem všemu je jinak a z kapely kdysi čítající pouze jednoho Mufa se stala ‘live‘ působící sebranka, která po několika přetřesích zaznamenala i toto přeúctyhodné zmagořile rytmicky a riffově přetechnizo-vané nasypané cédé, z kterého si drásám tělo do ruda a výskám „juch, juch!“ Ta neuvěřitelná tempa a rytmické převraty jen v jednotlivých motivech, dechberoucí změny v riffáži, nepochopitelný zvuk všeho, souhra jednotlivých nástrojů rytmických i strunných… zkrátka šílené. A mám-li být za cokolipicha, mohl bych uvést snad jediný menší mínus, což by se dalo přičíst těžší oddělitelnosti skladeb. Ale zamyslete se, nepatříte-li k dřevním fans jakékoli kapely, rozeznáte její všechny jednotlivé kousky? Ne!

A proto.. toto cd si prostě musíte buď zamilovat anebo oblíbit! Ehm, pokud tedy jste fanouškem něčeho, co by se v hudebním měřítku dalo označit za Need for Speed či F1.

8 / 32:56


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Já si umím představit takhle dobrý výsledek dnes nebo řekněme v posledních pár letech, ale 20 let zpátky? Možná to už tenkrát šlo udělat takhle dobře, ale spíš bych řekl, že ty úpravy musely být menší. Ale nejsem studiový technik, nevím.

Jak jsem psal, přijde mi to hodně přehnaný tvrzení. Jasně punch-ins přiznával i Muhammed, prostě se opravuje. Ale nastříhat to tón po tónu je jiná liga. Hlavně mi jde o to, že si neumím představit, aby byl výsledek takový.

Matěji, doporučuju tenhle rozhovor, od 28:15 tam rozebíraj nahrávání kytar na Epitaph. https://youtu.be/agqlUmiILR0?si=C5MHSQDY7HCxFCuW&t=1694

Představa nahrávání kytar pomocí midi a samplů jednotlivých not je absurdní, ale už nějakou dobu se používá comping - nahraje se pět verzí daného úseku a z nich se kompiluje výsledek. Takt po taktu, někdy i nota po notě, se vybírá tejk s nejlepší energií, přesností, dynamikou. Úplně běžné jsou punch-iny, kdy se nahraje třeba jenom samotný přechod nebo tón. Jestli to bude znít organicky záleží na citu toho kdo dělá mix. Tady třeba Billie Eilish ukazuje jak zpěv pro song slepili z 87mi tejků youtube.com/shorts/gI5HOHEnal8.

Neumím si představit, jak by v roce 2004 někdo nahrál "studiovou skládačku", která by zněla takhle organicky a "souvisle". Nějaká editace se dělá vždy, ale tahle teorie mi přijde jako blbost.

Nedávno jsem narazil na diskuzi, kterou s ohledem na naprosto ikonický postavení týhle desky považuju za mimořádně zajímavou. Do jaký míry to bylo zahraný a nakolik je výsledek čistý studiový edit? Chris Münzner nedávno v reakci na poučování jednoho nejmenovanýho člověka (asi ho pár lidí tady zná), který tak nějak naznačoval, že Muhammed nesl hlavní zásluhu a zbytek osazenstva, především Münzner a Großmann, by bez něj nemusel nikdy prorazit, úštěpačně prohlásil, že Muhammed to nahrával "note for note". To může znamenat cokoliv, ale když se člověk povrtá v některých zvukařských fórech, najde tvrzení, že ta deska se zjevně nahrávala doslova note for note, tzn. náběr precizních jednotlivých tónů a následný sampling do midi šablony.

Osobně mi to přijde dost ujetý, už jen z toho důvodu, že Epitaph na rozdíl od mnoha tech deathů zní velmi živě. Někdo tvrdí, že tam nejsou absolutně slyšet ataky na strunu, je maximálně potlačená dynamika úhozů...já to teda takhle nevnímám, přijde mi, že třeba alternate picking v sólech je právě parádně slyšitelný. Nicméně mě zajímá názor dalších. Z mýho hlediska to je asi nejlíp nazvučená tech-DM deska vůbec, takže nakolik je to editem a nakolik "rukama", mě dost tankuje.

Vlastně by mě to nenapadlo řešit, páč jsem Necro viděl 7x živě a o tom, že to uměli zahrát bez problémů, nebyla žádná.
Taky je známo, že Münzner a Großmann se s Muhammedem nerozešli v dobrém a dneska je Münzner hráčsky jistě výš, tudíž ho nepochybně sere, když mu každý píše v duchu "nice try but Epitaph was a work by the genius/God".

Nejsem naivní, abych si myslel, že tohle je nahraný v kuse, na první dobrou. Muhammed sám říkal, že se opravovalo, dokud to nebylo dokonalý. Ale nevím, zda by ho těšilo udělat midi skládačku. A taky mě zajímá, jestli by šlo realizovat v roce 2004 z midi skládačky takhle skvěle znějící nahrávku.

Postřehy vítány

   anonymous: Hehe, ty fakt věříš, že ta kapela existuje?  
dokad zije Muf, tak jo! :)

Tvé hodnocení:

Tagy:

Necrophagist, technical death metal

aktuálně

diskuze