Jako člobrdík o něco mladší, než někteří pamětníci, jsem na Monstrosity narazil v době, kdy jsem se doslechl, že Chris Barnes byl vykopnut z Cannibal Corpse, že ve skvadře lidožroutů jej nahrazuje jakýsi Corpsegrinder. Jako správnej pubertální hajzlík, co je zvědavej na každou špatnost, jsem se jal do hledání, co je ta parta zač. Páč jako mlaďas jsem dal docela dost na publicisty a dle mnohých z nich, byl Barnes nedotknutelná ikona (pěkný hovno). Tou dobou jsem narazil na polish originál (schválně, vzpomínáte na ně?) MC Imperial Doom. V tu ránu putovala za 170 Kč do walkmana a závislost na monstrozní zhoubě byla hotová.
Imperial Doom je deska, která se nám na svět vyloupla v roce 1992 a udělala v záplavě kapel oprávněný rozruch. A to dost oprávněně. Jednalo se o velmi surovou produkci technicky velmi kvalitních hráčů doplněnou výborným pěvcem.
Na desce se dočkáte devítitrackové a značně nápadité kolekce, které se v té době rychlostí a precizností rovnali snad jen Suffocation nebo Morbid Angel. Imperial Doom je po okraj natřískáno perfektně plynoucím materiálem, ve všech možných rytmech a tempech, kde se dá perfektně vyčíst práce rytmiky Harrison/Van Erp. Kytarová práce je též jízda první jakosti, od zběsílých běhů, thrashově založených drbaček přes středně tempé nakládačky po pomalé vypsychlejší nebo dost chytlavě vytvořená a vyakcetovaná kila (třeba Horror Infinity). Síla, kterou tito ostří hoši disposnovali, je osazená něčím, co je nadmíru delikátní a tím je neskutečně nadřená onano stránka tohoto počinu. Pokud si totiž poslechnete například začátek takové Immense Malignancy a solový

výjezd, zákonitě Vám musí podobnost trknout s jinou cházkou. Pán, který to má na svědomí, se jmenuje Jason Gobel a nejvíce proslul na totálním skvostu Focus. Páč tou dobou pánové Reinert a Masvidal uložili kvůli Death a povinnostem okolo Human Cynic na nějáký čas k ledu. Jason nelenil a objevil se pro změnu na tomto brutálně death metalovém skvostu. Hudební složka je připravena pro vyjímečného hlasivkáře a toho rozhodně Monstrosity měli.
Corpsegrinder - opravdu netuším jakou notičku či příměr k jeho zpěvu dodat. Výborný přes neskutečně rychlé fráze, originální zabarvení a parádní ječáky. Snad jen dodám, že na této desce mi nepřijde ještě tak hluboko jako na další desce Millennium či pozdějších deskách Cannibal Corpse. Jen malá notička, jestli máte pocit, že v pár chvílích Georgovi někdo vypomůže, máte pravdu. Na tu dobu byl Corpsegrinder vcelku nadějný pěvec a další tuze nadějné zvířátko, které mu pomohlo s pár backingy, je další dnešní megastár hrubokillů pan Frank Mullen (skladby Vicious Mental Thirst a Ceremonial Void a pro informaci dodám, že se Corpsegrinder objevil na debutu Suffocation Effigy of the Forgotten).

Po tomto skutečně surovém našlápnutí, bohužel kapela chátrala a chátrala, až nějaký čas dochátrala úplně. Na další počin si fanoušci museli počkat dlouhé čtyři roky. V kapele nezůstal kámen na kameni a přesto se dokázala vzchopit k něčemu až neobvykle silnému…