(Skoro) Bratři Dave Mustaine a David Ellefson se rozhodli s poslední sestavou kapely pořídit reprezentativní živé dvouhodinové album. Na tomoto živáku dokazuje kapela doplněná sólovým kytaristou Alem Pitrellim (ex-Savatage) a bicmanem Jimmym DeGrassem (ex-Alice Cooper, MD45), že si na živo nic nezadá se zlatou sestavou Megadeth s Martym Friedmanem a Nickem Menzou.
Sestava skladeb je také víc než potěšující vzhledem k tomu, že byly nahrány na turné k albu, asi definitivně poslednímu :o( - pro mě ne moc oblíbenému, The World Needs a Hero, ze kterého zazněly jen 3 skladby. Z předposledního experimentálnějšího Risk nezazněla ani samo-jediná vynikající skladba The Doctor's Calling :o( Z pozdějších alb tak uslyšíte obligátní best-of, kde by asi každý fanda něco změnil, ale... Jinak živák zvěčněný během jediného koncertu ve Phoenixu otvírají dvě novější vynikající skladby Dread and the Fugitive Mind a Kill the King, známé z výběrovky Capitol Punishment.
Prvních šest skladeb zahráli naprosto s přehledem, jen bicí se musely pořádně rozjet do provozní teploty (což nastalo právě v 6té She Wolf, kde Jimmy vystřihne vynikající sólo). Asi největší problémy se zpěvem má Dave ve skladbách z Youthanasie (Reckoning Day, Train of Consequences a A Tout Le Monde). Naopak nejvíc to sedí kapele ve skladbách z kultovních Peace Sells... But Who's Buying?, Rust in Peace a Countdown to Extinction (Wake Up the Dead, In My Darkest Hour, Tornado of Souls, Ashes in Your Mouth, potom hlavně do kolen dostávající Hangáry a Holy Wars) + hodně nadčasové věci z Cryptic Writings.
Jediné co mě mrzí je, že i přes to že na živo je zde kapela víc než vynikající, ocenil bych živý doklad už z dob Countdown to Extinction až Cryptic Writings. Naopak velmi sympatické je, že kapela nic neupravovala ve studiu (nepřesnosti bicích a nedokonalý Daveův zpěv). Tím se toto album vyrovnává kultovnímu živáku Iron Maiden - Live at Donnington /‘92/, který preferuji před všobecně vyzdvihovanému Live After Death /’'85/. Zkrátka a dobře je to jedno z nemnoha live alb, které opravdu stojí za to!
PS: Nevím jak to vypadá s kapelou pohrobků Megadeth (David Ellefson, Jimmy DeGrasso, Al Pitrelli a Marty Friedman), ale nestálo by za to pánové pozvat Dejva k sólovému zpěvu? BTW: Stejně mi byl vždy sympatičtější Nick Menza, který hrál na deskách techničtěji než Jimmy (ale tenhle živák Jimmyho ukazuje hned v jiných barvách :o))). Tu geniální obálku má na svědomí jistý Storm Thorgerson (autor většiny obalů Pink Floyd)!