Autor: 50 Uživatelé: 90 Tvé hodnocení: hodnoť
Ordo Ad Chao

MAYHEM - Ordo Ad Chao

Mayhem…, kdybychom chtěli najít rozporuplnější kapelu, rozhodně by to dalo pořádnou fušku, jestli vůbec taková druhá existuje. Mayhem…, jedni se vrhají na kolena už jen při vyslovení tohoto jména, druzí se podle usmívají a myslí si spíš něco o mediálním kolotoči než o jejich hudebních aktivitách. Nicméně Mayhem nehledíce na tu či onu stranu fungují dále a letos uklohnili další položku do své diskografie.

Záměrně jsem této desce v záhlaví článku vymezil hrací plochu jako alternative black. Nabyl jsem totiž dojmu, že nový materiál má být alternativou jak pro milovníky staré klasické tvorby, tak i pro milce experimentálnějšího přístupu á la Grand Declaration of War (2000). Osobně si však myslím, že zůstane jen u záměru, neboť zcela ukojit tak rozdílné tábory je na Nobelovu cenu za mír. A v tomto případě výsledek zůstal někde na půli cesty.

Dávno před nahráním Ordo Ad Chao (2007) odchází vokalista-mátoha Maniac a příchozím je Attila Csihar, který již přispěl svým dílem do mlýnice De Mysteriis Dom Sathanas (1994). Tímto opusem se on, ale hlavně Mayhem samotní navždy zaryli do srdéček (nejen) všech black fans. A tady bych viděl prvky, kterými se na aktuálním počinu útočí na ty nejvěrnější: Sázíme na jistotu, Attila je ten pravý geroj a s ním navážeme na De Mysteriis. Taky ten kanální zvuk by mohl být pravý ořechový, no jasně, zvuk bicích jak druidský bubínek v Macoše nebude mít chybu. Budeme opozicí všem těm krystalicky čistým produkcím. Přidáme temnou atmosféru, temnější než temno, zkrátka záhrobní… Ale zas to nemůže být až tak oldschool, chtělo by to dovnitř vmasírovat nějakou netradiční pasáž, takovou tu alternativu. Prostě něco, co by tam nikdo nečekal, to mají někteří fans taky rádi. A navíc to zpestříme tu pomalou linkou, tu se Jenda pochlapí a zasype. Attila bude hlučet tak, aby tomu dodal punc úchylnosti.

Již úvodní intro (A Wise Birthgiver) má navodit atmosféru stísněnosti a strachu, avšak díky své plytkosti a zbytečné rozvláčnosti to na mě nefunguje. Vůbec tyto pomalé náladotvorné pasáže, které jsou na desce v počtu větším než malém, nejsou zakomponovány do skladeb úplně šťastně, prostě jim nevěřím. Některé z nich jsou dokonce zbytečné - pištění a následné deklamování v Illuminate Eliminate. Kompozice jsou vystavěny převážně na práci s riffem (což je u Mayhem tradiční přístup) a zlomech temp, sólové kytarové výlevy tudíž není možno očekávat. Tuším, že to byl Hellhammer, který v jakémsi rozhovoruZajímavé momenty aby člověk pohledal, ale jsou tam. Možná to je dáno i tím, že na Ordo Ad Chao musí mít posluchač naladěno (v těchto momentech bych k hodnocení přičetl až 2 bodíky), poté se požitek z poslechu umocňuje.sám potvrdil, že Blasphemer, jakožto hlavní a téměř výhradní tvůrce hudby, je spíše vynikajícím rytmickým než sólujícím kytaristou. Avšak na tak zkušené muzikanty jsou skladby takové „rovné“, nepřekvapující a až moc tradiční, byť se tváří, že takové nejsou. Zajímavé momenty aby člověk pohledal, ale jsou tam. Možná to je dáno i tím, že na Ordo Ad Chao musí mít posluchač naladěno (v těchto momentech bych k hodnocení přičetl až 2 bodíky), poté se požitek z poslechu umocňuje. Z těch světlých momentů vyzdvihnu následující: vydařená Illuminate Eliminate (krom již zmíněné části) oplývá zajímavou atmosférou, především její poslední čtvrtina; závěr jinak poměrně nevýrazné Psychic Horns napíná strunu napětí až k prasknutí, aby náhle tenze polevila; povedené jsou i Wall of Water a také závěrečná Anti. Ovšem i když se jedná o zajímavé skladby, celková zvuková nečitelnost nedovolí zúčastněným nástrojům dostatečně vyniknout a na posluchače se valí hluková hmota (vše říkajícím příkladem budiž Hellhammer, jehož technická hra a hračičkování jsou totálně pohřbeny). Tou se však má docílit požadované temné atmosféry. A teď jak z toho ven?

Celá deska na mě působí poměrně nevyrovnaně a roztříštěně. Neříkám, že cesta, po které se ubírá Ordo Ad Chao je špatná, nicméně do příště to chce zapracovat hlavně na stmelujících prvcích, které by dodaly materiálu větší kompaktnost, a v neposlední řadě elegantně vyřešit zvukové dilema čitelnost - hluk. Tak bychom se mohli v budoucnu dočkat zajímavé nahrávky. Hodnotit desku budu i z hlediska toho, že všichni členové Mayhem jsou zruční hudebníci a na takové se bere přísnější metr.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

asi takhle.. líbí se mi to zatím víc, než by mělo, protože kytary zní trochu jako u nějakého Mayhem (případně Thorns) tribute bandu, ale Hellhammer jede a atmosféru to celkem má

s novinkou spokojenost, první půlka svižná, druhá takové ordo s lepším zvukem, Attila opět skvělej, dobrý psycha (pro mě) dává.

   lemmy:
tak jen udělat výřez a měním avatar, bomba
  

jj celej himler :)

tak jen udělat výřez a měním avatar, bomba

Necro odešel sám po sebevraždě Deada, protože nechtěl hrát v kapele s Euronymem, po smrti Euronyma mu už nic nebránilo, i když to zní divně. Nikdo ze zakládajících se už připojot nemohl, když Manheim už muziku vůbec nedělal (byť se s nima dál celkem družil).

Jinak on tohle není přímo případ Mayhem, že jo, se pak dohodl s Necrem, který byl sice 4 roky od válu, ale dejme tomu, šlo mi o to, že HH podle mě chtěl ze jména Mayhem vytřískat co se dalo, tudíž, že je z nich nejskromnější nebo nějak co do charakteru nejlepší se mi fakt nezdá :)

pf: jako ty Protector (Deu) thrash/death? To jsem třeba neznal pravda, ale na předposlední desce vidím alespoň bubeník, poslední asi nikdo no :), pak to ale zabalili...ok, dejme tomu druhá heh.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Mayhem, Necrobutcher, Attila Csihar, black metal, Hellhammer, Blasphemer

aktuálně

diskuze