Desítky hodin po barech a hospodách. Práce, škola, peníze – klasický starosti. Skate leží už dávno zlámanej na dvě půlky v garáži a na novej tak nějak nemáš věk. Vyhlídek je mnoho, ale všechny ještě dost daleko, netřeba je řešit. To jediný, co ti pomáhá sebe sama zachytit v přítomnosti, je muzika.

Je jedno nakolik tohle o klucích z Vrchlabí platí, jejich hudba však říká svý. Zhýralost není údělem, ale spíš koníčkem. Punk se v krvi objevuje výhradně v tandemu s alkoholem. A hrát si na vážnost? Na to je život až moc směšněj.

Členové Mama’s Project si prošli řádným počtem kapel všemožného ražení. A zdá se, že našli jistotu v tom, co všechno hrát nechtějí, neumí a nebudou. Obráceně to ale tak jasné není. Každá z devíti skladeb totiž zobe z trochu jiného krmítka. Důvodem může být ledasco. Možná se v kapele úplně nedohodli na společném ksichtu, možná za to může skladatelská nechuť následovat jeden směr.

Co tedy můžeme v nabízené půlhodině slyšet? Pokud se dostatečně orientujete v seattlovské scéně devadesátých let, budete to tu poznávat. Pachuť flanelek je ale málo. Mama’s nám taky celkem jasně předvádějí, koho si např. v dětství vylepovali nad postel – inspirace těžkotonážním rock´n´rollem á la Motörhead je znatelná. Svůj volební lístek do urny inspirace jistě vhodili i Helmet a z tuzemských cítím slabou náklonnost k Hentai Corporation. Jakoby svojí první deskou chtěli Mama’s poděkovat všem svým hudebním vzorům a tak vznikla mozaika zdánlivě nespojitelného. Střídají různé metalové variace, včetně vyklidněných melancholií, téměř punkových náklepů i kousavých valivých riffů.

Rozmělněnost debutu mu však na síle téměř neubírá. Milovníci konceptů a funkčních celků si budou klepat na čelo a žádat ještě dobrých pár let tvrdé práce po zkušebnách. Na druhou stranu můžem ale Eat It! brát jako sympatický pokus o co největší záběr. Přímočarost slyšené hudby totiž napovídá, že klukům nejde o žádné pozlátko kritického uznání, chtějí jen dělat poctivou hudbu, která bude bavit především je samotné. A společné pojítko nakonec taky najdeme. Řízné kytary, syrový a tvrdě diktující zpěv, vše nazvučeno smradem zatuchlé sklepní zkušebny.

Eat It! nepřináší zlom v žánru a neboří hranice. Chvíli funguje náramně, občas zakopává, někdy překvapí, ale i nudí. Voní tu však čerstvost, chuť hrát a tvořit a především se u toho bavit. Mama’s Project má ještě před sebou hledání svý vlastní osobitý polohy, nakročeno má ale dobře.