Po nijak dlouhé době od Dahmera, zde máme novou fašírku od masových vrahounků Macabre. Má docela dost fajn zvuk a skvěle na ní zvoní basa a to je asi tak všechno. Je mi jasný, že Macabre jsou partou pořádně ulítlých vtipálků, ale i přesto se po poslechu Murder Metalu sám sebe ptám, jestli došly nápady nebo to je jen nepovedený vtip. Má to kapela jako oni vůbec zapotřebí nebo jsem jen nepochopil?
Bůůůbůůů… kde jsou ty časy Sinister Slaughter! Murder Metal totiž už nabízí opravdu jen murder metal = přiblblej tuctovej písničkovej country metal o vraždičkách a jejich protagonistech pro nejpřiblblejší (snad?) “metalisty”. Jo, občas se sice vyskytne světlejší momentík (třeba začátky Acid Bath Vampire nebo Fritz Haarman der Metzger a hlavně druhá část desky vůbec), ale k čemu jsou, když jich Macabre neumějí pořádně využít.
Přijde mi, jako když Macabre slyšeli Motörhead a náš Hermaphrodit a hrozně se pak ožrali, ale opravdu strašlivě, a nemůžou se z tý kocky stále dostat. V to mě navíc utvrzuje i to, že některé paterny na sebe ani nesedí a je evidentní, že Macabre jsou na cd v určitých částech rozhozeni nebo dokonce zrychlují, což jsou chyby, kterých se dopouštějí začátečníci. A když vyleze onen světlý úsek, často za něj cpou ty přiblblý hospodský popěvky typu “Poison, poison, it’s our little friend.” Všechny skladby stejných a identických postupů si vystačí se dvěma riffy a refrénem, tak si představte, jak celá deska pak asi působí. Ještě štěstí, že Murder Metal zachraňuje alespoň Werewolf of Bedburg, protože celý Murder Metal pak zní jak říkankovej odrhačkovej metalovej bigbeat spíchlej dost rychlou jehlou.
Dám vám však jednu radu. Před případnou koupí této desky ji věnujte opravdu poslechovou pozornost a nenechte se zmýlit jejím začátkem, který zní opravdu slibně a dokáže zmást smysly. Ale to už je opravdu všechno, protože „Yoouuuuu wwwiiiiiiill diiiiiieee, bbyyyyyy tthhheee... .. .“

13 / 44:24