Lye By Mistake ze Saint Louis jsou na poli mathcoru po svejch předchozích počinech už zavedená značka. Kapela, co se svým originálním přístupem řádně zvedla vlny už na minulejch deskách. Míchanice jazzu, hardcoru, grindu a podobnejch pochutin, lehkonohá, se spoustou nápadů, kreativita je to hlavní slovo, který tě u Arrangements for a Fulminative Vective napadne. A po třech letech přichází pokračování, Fea Jur.

A hned po prvním poslechu je jasno. Páni neztratili touhu experimentovat, nezajímá je jen přešlapovat na místě, chtějí se pohnout někam dál. Čekáš tlačenku? Na tu už se nehraje. Novou desku ovládaj dvě klíčový slova. Fusion. Hravost. Tvrdě se ubral plyn, povolily závity, vypustil tlak. Kde na poslední desce jazz sloužil hlavně pro pár oddechovejch míst, tady hraje hlavní roli. Konec agresivním zasekávačkám, hraje se v daleko jemnějších tóninách, celá je plná ozdůbek, girland, serepetiček, nenechavá kreativita se i přes otočení kormidlem neztratila, naopak fantazie dostala ještě daleko víc prostoru. Pestrost, bohatost a nakažlivá kreativita pořád zůstávaj tím hlavním plusem Lye By Mistake víc než kdy předtím a toho je nutný si vážit. A k tomuhle kladnýmu znamínku se navíc přidává, právě díky žánrovýmu odbočení, i značná porce originality, jen těžko si Lye By Mistake v současné formě s někým spletete.

Fea Jur vás tak provede po všech zákoutích fusion, od poněkud zašmodrchanějších technickejch partů přes klasický jazzový standardy až po zasněnou kytarovou zvukomalbu ne úplně nepodobnou třeba novejm Cynic. Ačkoliv se hodně zvolnilo a přijazzlo, charakteristickej rukopis Lye By Mistake se neztrácí. Rytmická roztříštěnost a podivně zakroucený sóla na Fea Jur pořád najdete, jen vám nevrazí hned drát do oka, spíš se potichu krčí v pozadí. Daleko víc prostoru dostávaj klidný košatý atmosférický party s příjemným laděním, který tě často pohladěj opravdu krásnejma zasněnejma sólama. Tímhle častějším střídáním hrocenejch a poklidnějších partů se paleta barev ještě rozšiřuje. Jeden by řekl, že už ji bude těžký udržet na uzdě. Naštěstí je tu jedna skutečnost, která zajišťuje, že uzda pořád pevně drží v ruce a desku ovládá kapela a ne naopak. Ta skutečnost není nijak složitá. Lye By Mistake jsou kádři. Jak technicky, tak kompozičně. Čiší z nich naprostá muzikantská lehkost, až zarazí s jakou lehkostí, grácií, přesvědčivostí využívaj takový kvantum hudebních postupů. Závist.

Pro ty, kterejm už tradiční uřvanej mathcore přijde vyčerpanej, můžou Lye By Mistake představovat ideální cestu. Klidnější, pestřejší, přitom stále rytmicky rozsekaný, překvapivý, jedna změna se kupí na druhou, stále zůstává neurotické střídání nápadů, ačkoliv tu není žádný vřískot ani typický mathcorový tlačenice. Stejně tak se Fea Jur může líbit lidem, co poslouchaj třeba nový Cynic nebo Exivious, se kterýma maj až nečekaně mnoho společnýho. Stejně tak prog fanoušci si tam najdou spoustu ozdobiček a muzikantskejch fíglů. Stejně tak… takhle by se dalo pokračovat dlouho. Lye By Mistake totiž natočili daleko přístupnější, hravější desku, pestřejší, barevnější, která může oslovit široký spektrum posluchačů. Tomu říkám vývoj, cesta vpřed.

P.S.: A ještě malej trk pro onDRu – nový Panzerballet si tihle kluci můžou strčit za klobouk.