Krom toho, že Silent Stream Of Godless Elegy patří k tomu nejlepšímu, co tuzemská metalová scéna nabízí, zaručují nám i přísun nových, kvalitních kapel. Začíná se totiž zdát, že jakmile SSOGE nějaký muzikant opustí, založí si neméně kvalitní a zajímavou kapelu. Ať je to Hyenikův Paladran či Staňkův Liveevil, který se pod nálepkou Crystal dočkal debutu.

A tento debut je příjemným zpestřením tuzemské metalové scény. Hudebně přichází s něčím, co je sice v celosvětovém měřítku poměrně v kursu, nýbrž v domácích podmínkách se téměř nic podobného nevyskytuje, a sice s kombinací chytlavé elektroniky a metalu. Známe to od The Kovenant, od Pain, částečně třeba i od Samael, ale ruku na srdce, v Čechách chyběla kapela, která by se svou kvalitou mohla alespoň trochu měřit světovým veličinám. Záměrně říkám chyběla, protože Liveevil dokazují, že mají na to stvořit hodnotné dílo, které sice z výše uvedených veličin víceméně čerpá, přesto Liveevil v žádném případě není pouze "dostupnější plagiát úspěšných zahraničních hvězd". Liveevil na to jdou po svém a z jednotlivých skladeb je cítit hudební i skladatelská vyzrálost Petra Staňka, který se nepouštěl do zbytečného experimentování a je vidět, že má v hlavně srovnané co chce, a přesně podle toho výsledek vypadá. Příjemné písničky, které mají silnou atmosféru, nechybí jim zajímavé nápady a hlavně drží tvar, zkrátka je slyšet, že je napsal profík. Jak říkám hudebně se do nějakého zběsilého experimentování nezaběhlo, Liveevil si spíše hrají se zvuky, s jednotlivými zvukovými rejstříky a snaží se samply hravě komponovat do pevného metalového základu. Občas se to daří více, jindy méně, ale celkově mám z desky Arctangel pozitivní dojmy. Náladou a atmosférou mohou chvílemi Liveevil evokovat třeba i Samael (temné klávesové motivy), ovšem celkovou atmosférou mají dle mého nejblíže k portugalským Moonspell, a to hlavně v zasněné, ponuré atmosféře a v charismatickém vokálním projevu, který se podobně jako v případě Fernanda Ribiera pouští do uhrančivých hlasových poloh. Ovšem zde vokální možnosti Petra Staňka nekončí, a tak si poslechneme i hrubší growl nebo řev.

Jak říkám hudebně se do nějakého zběsilého experimentování nezaběhlo, Liveevil si spíše hrají se zvuky, s jednotlivými zvukovými rejstříky a snaží se samply hravě komponovat do pevného metalového základu.

Ačkoli je deska na debut dospělá (ostatně také ji nemá na svědomí žádný nováček), občas se objeví i pasáže, v kterých jsou Liveevil slabší a lidově řečeno vaří z vody. Sice se jich nenajde na desce příliš, ale přesto by neškodilo zapřemýšlet nad nějakými zpestřujícími prvky, protože daní za pěkný písničkový tvar a příjemnou poslouchatelnost může být absence nějakého momentu zvratu, nečekaného překvapení, v důsledku čehož mám já, jakožto posluchač, občas tendence ztrácet pozornost. Také si myslím, že na záměnách zvukových rejstříků by se dalo ještě zapracovat, občas mám totiž pocit, že v jedné poloze si klávesy vyloženě lebedí, a tak se k nám s podobným zvukem, jen trošku jinou melodií, vrací častěji, než by bylo zdrávo. Pro mě je však zatím určující, že se Liveevil podařilo zdárně vypořádat alespoň s tím základem a nabízí nám skladby, které se příjemně poslouchají, jsou aranžérsky a zvukově zajímavé, se specifickou atmosférou, charismatickým vokálním projevem, kvalitní melodikou. Kámen úrazu velké části metalových kapel komponujících do své hudby elektroniku, tedy zapracování různých beatů a elektronických podkladů do metalového celku, se zde podařilo vyřešit vcelku zdárně, a tak toto spojení (elektronika + metal) nezní tak naivně a povrchně jako u jiných kapel, snažících se o podobnou věc (napadají mě třeba Sun Has Cancer se svou starší tvorbou, novinku zatím neznám, ale dle nějakých ukázek už bude také mnohem dál), takže i v tomto ohledu vychází Liveevil se vztyčenou hlavou a celkově musím uznat, že mě deska Arctangel velice příjemně překvapila. Jsou tu věci, na kterých se dá zapracovat, nebál bych se experimentů nebo alespoň nějakých nečekaných, zpestřujících momentů (zatím mám pocit, že je vše v hudbě Liveevil až tak nějak moc samozřejmé a předvídatelné), hraní si se zvuky bych také ještě trochu rozvinul a nesoustředil se jen na pár podobných zvuků, které se více či méně promítají do každé skladby (celkově se mi zdá, že Arctangel chvílemi až nebezpečně koketuje s jednotvárností), ale jinak je Arctangel příjemná a rozhodně nadprůměrná deska, která bude v Česku zatím těžko hledat konkurenci.