Michael Render si vždycky chtěl otevřít vlastní holičství a 1. listopadu 2011 se mu to, za vydatný pomoci jeho maželky Shany Render, konečně povedlo. V Atlantě, pod názvem Graffiti’s SWAG. Název ladí. Ladí, protože Michael Render, nebo spíš jeho hiphopový alter ego Killer Mike, je už přes deset let čilej na atlantský hiphopový scéně.

A Atlantě vzdává poctu hned v otvíráku Big Beast ze svý nový desky R.A.P. Music. A je to hold, jak se patří – strašně nebezpečnej, průraznej beat, kterej exploduje hned po několika sekundách. K tomu správně citově zabarvenej rap, žádný delikátní frázování, napůl řev, vztek, adrenalin.
 

Pow, motherfucker, pow! Come up off the chain
Pow, motherfucker, pow! One off in the brain

 
Další sloky patřej hostům. První, Bun B, čestnej přednášející na téma hip hop and religion na Rice University. Druhej, atlantská legenda T.I., pryč od současný komerčnější kariéry k syrovejm začátkům. A zpátky k Mikeovi, kterej zakončuje svým dynamickým projevem. Všechno i s obrazem, kterej skládá poctu Drive a exploatačním snímkům – absurdně cool ohozy, sekvence brutálně tekutýho násilí, voodoo prostituce a závěrečný kameo beatomozka EI-P.

Ale R.A.P. Music není gangsta deska, ačkoli obsahuje pár vynikajících gangsta treků (Don‘t Die, Butane). Hned dvojka Untitled dává nohu z plynu, beat se zklidňuje, zatemňuje. Jemný přezvuky sirén, pod povrchem cejtíš harmonický pnutí. Texty vypouštěj značnou část fuckování a zajížděj do náboženství, případně politiky:

It takes a woman's womb to make a Christ or Dalai Lama
The world might take that child, turn that child into a monster
The Lord'll take a monster and fashion him a saint
I present you Malcolm X for those who saying that He can't

 
To se odráží i na druhý klipovce, ve který místo tvrdejch fešáků hraje prim náboženská stylizace a diktátorský uniformy. Vůbec, konspiračních teorií si na týhle desce užiješ dosytosti, třeba v šestce Reagan, která stihne spojit Obamu, Ahmadinejada (vysloveno s vynikající flow), Irák, Afghánistán a na závěr ještě obšírně popsat Mikeův názor na Reagana:

Ronald Wilson Reagan
Ronald (6) Wilson (6) Reagan (6)
Ronald (6) Wilson (6) Reagan (666) 
 

Vůbec texty jsou v rámci žánru silnej nadstandard. Mike je pevnej jak v politicky-sociálně uvědomělejch kontextech, tak v bezprostředních, velkohubejch prohlášeních. Navíc dokáže chytře začlenit osobní detaily a rýmy, takže víc přirůstaj k srdci – v Don‘t Die, radikálním policejním disu, mimochodem zazní, že táta vlastně byl rovnej policajt. V orwellovsky laděným závěru treku Reagan zase Mike bezděky začne používat svoje vlastní jméno Michael Render místo různejch aliasů.

Dobrý texty jsou naštěstí podpořený i dobrejma beatama, o který se stará EI-P. Nezapře svoje zatěžkaný, alternativnější sólovky, ale klasickej hiphopovej formát mu sedí výrazně víc. Potemnělou atmosféru z Cancer 4 Cure doplňuje o masivní houpavej rytmus, což dodává beatům potřebnou dynamiku a hitovej potenciál (kterej bohužel na Cancer 4 Cure chybí). Zároveň je vidět, že zvuk dokáže vrstvit s větším citem než většina mainstreamovejch hiphopovejch producentů. I přes bombastický aranže – skvělý jsou zejména hutný basový nájezdy, při kterejch ti kejvání hlavou do rytmu přijde ten nejpřirozenější možnej pohyb - zpod nosnejch motivů často lezou zajímavý motivy boční, ať už jde o nenápadný rytmický variace, zdánlivě nahodilý ruchy nebo zapomenutý melodický linky. To doceníš zejména při opakovaným poslechu, kterej je nečekaně osvěžující.

Celkově tak před sebou máš rozmanitý album, ve kterým se míchá hiphopová výbušnost se snad až trip-hopově potemnělou atmosférou. Chytrý texty, poctivě ošetřený beaty a spousta drobnejch detailů, který vyplavou na povrch až při opakovaným poslechu. All hail to Atlanta.