Keep Of Kalessin si o pozornost řekli nekompromisní sypačkou Armada. Tehdy navařili black metal z nejlepších norských tradic, na rozdíl od krajanů bez větších ztrát, procházející kotlíky živých vystoupení.
Jak se KOK změnil za poslední dvě zimy? Jednak ubral na rychlosti a přidal na technice mádlení, chci říct hry. Zatímco na Armadě byly písničky většinou o jednom či dvou dobrých nápadech, které byly fofrem nahoněné sypanicemi, s Kolossem je to o hodně složitější a spletitější. Na tomto konstatování se shodnu, jak věřím, se všemi posluchači. Otázka ale zní – je to změna k lepšímu?
Pro mě osobně je to velké mínus a přiznám se, že dřív než za takové tři hodiny opakovaných poslechů mi KOK svou šťávičku neukázal… Platí tady totiž nepřímáPerfektní profesionální práce, jistě, ale co víc? Čistý zpěv? Deathmetal growling? Spousty sól a technických pasáží? Opravdu byste zrovna tohle chtěli od Keep Of Kalessin?úměra – čím víc kliček a mazlení se s nástroji, tím míň natlakované energie, která mě osobně na Armadě fascinovala a nutila točit a točit a točit… Na Kolossu mi jí chybí přesně tolik, o kolik mi nadbývá všech možných sól, krucánků, proměn poloh, brnkaček, pestrých refrénů a nekonečných repetic a proměn jednotlivých nápadů. To vše najdeme opravdu v kolosální míře.
Letmo si nastíníme, do kterých poloh se dokáže KOK položit. Od black metalu se pozornost přesouvá k thrashujícím polohám se spoustou sól až ke slušně brutálnímu death metalu. Charakteristický pro všechny je zvuk kytar s vytaženými výškami. To samo ale k pořádné šlehačce rozhodně nestačí, což je nejvíce slyšet u Warmongera, kterážto písnička je na albu pro mě asi nejnepříjemnějším překvapením a snad až tak trochu omylem.
Jistě, ve všech případech je to profesionální práce, ale co víc než slušnou práci tohle album nabízí? Co nabízí víc oproti Armadě? Čistý zpěv? Deathmetal growling? Spousty sól a technických pasáží? Jistě, ale opravdu byste zrovna tohle chtěli od Keep Of Kalessin? Intenzita, rychlost a dravost, o kterých tu psal v případě Armady šéf, jsou ale fuč. To se mi zdá jako nepřiměřená cena. Není ale trochu nespravedlivé srovnávat pořád s minulou,

mimořádně povedenou deskou? Co takhle zkusit vzít Kolossus, avizovaný epický metalový opus napříč žánry a podívat se na něj, jak stojí (či leží) sám o sobě?
Otevřeně říkám, nebýt slastné povinnosti s KOKem si kvůli recenzi dlouho hrát, odložil bych Kolossus po prvním poslechu a už bych se k němu nevrátil. Kolem čtvrté minuty se téměř u každé písničky nuda prohlubuje a hudba se stává až otravnou. Třicáté sólo, dvanáctá barva hlasu… KOK měkne, až se úplně ztrácí… .:. 6/10

Co s tím? Poslouchat a poslouchat, u mě se stálejší poslouchání novinky ukázalo jako pozitivní krok, ale kdo má na to v dnešní přehudebněné době čas? Ani bych neřekl, že by noví KOK tolik propadli, jak by se mohlo zdát ze slov kolegy Vaňouse. Na první poslech je rukopis Obsidiana C. zachován, jen došlo k tomu, že nový materiál prostě tolik netáhne a chybí mu ona zuřivost a dravost, kterou měl předchozí vpich. Snad je to jen tím, že písně mají do průměru delší stopáž a je užito více táhlejších kusů, kde vyniknou ústřední motivy a třeba podkres kláves, ale dle mě Kolossus kvalitativně nespadl hudebně, ani aranžérsky, ani atmosférou (na tu se zde soustředí kapela poněkud více, stejně tak na epické vyznění alba - Escape the Union), jen, jak uvedl Ondřín, je to na KOK méně výrazné. Mně chybí více drajvu a písně mi i trošku splývají, že téměř dochází až k situaci „jedním uchem dovnitř, druhým ven“. Být album více jako vaiovskou melodií protknutá Origin, neobvyklostmi prošpíklá Against the Gods či titulní kolossní vál a Ascendant, jdu s hodnocením hned výše. Zvukově se mi album líbí, je strukturou podobné třeba Textures, jen je vše aplikováno na Keep Of Kalessin. Pravdou je, že kytarám by sice trochu špeku na ztluštění nevadilo, ale asi by pak ty epické kusy nezněly epicky, ale spíše černě… Co na Kolossus tedy ostatní? .:. 7.5/10

Trochu mě překvapilo velmi nízké hodnocení, ale já na tom nejsem o nic lépe. Kolossus zdatně thrashuje a hevíkuje (více než kdykoliv předtím), ubylo sypacích vichrů a výsledek je nejednoznačný. Deska jako celek působí rozpačitým dojmem, hlavně kvůli tomu, že kapela jako by nevěděla, co hrát. Jednotlivé kytarové nápady jsou nevýrazné, z poslechu vám toho nakonec moc nezbude. Kapela svůj pompézní black metal předvedla v dokonalosti na předchozích albech Reclaim a Armada, na novince znějí podobně laděné uragány spíše jako výcuc z riffových přebytků z minula. Problematická je i poloha, kdy se frontman snaží majestátně proklamovat (naštěstí ne tak často), jenže výsledkem budiž trapně nepovedená kopie Lemmyho Kilmistera. I zvukově nahrávka

pokulhává, její syrovost a plochost se s kýženou pompou míjí. Tak co s tím? .:. 7/10