Jak předcházelo debutu Jesu épéčko Heartache, tak druhé velké desce Conqueror, která má vyjít někdy v únoru 2007 (prý 8 songů o celkové délce něco přes 60 minut), opět dělá předskokana EP a to počin jménem Silver. Všeobecně známé informace o Jesu asi nemá cenu zmiňovat, ale kdyby náhodou někdo přeci jen netušil, takže Justin K Broadrick je Jesu, Jesu je Justin K Broadrick. Ano přesně ten JKB z parádních Godflesh. Určitě bych neměl opomenout osůbku Teda Parsonse, který má své místo v sestavě jisté, avšak na Silver nabouchal jen stejnojmennou první pecku, ostatní tři věci jsou hnané automatickým bubeníkem. Na basu vše jistí Diarmuid Dalton.
Zda-li jsou mé vzpomínky na eS/Téčko uloženy v krabičce s názvem depresivní melancholie, tak mám dojem, že popis u druhého EP bude naškrábaný vrzající propiskou a bude znít něco jako pozitivní melancholie s notnou dávkou nostalgie. Přes veškerou úspornost, kterou se tvorba Jesu vyznačuje, je až s podivem, jak barevný a hluboký zážitek je po poslechu zanechán. Skladby nejsou zrovinka z těch nejkratších, ale stejně, co to je v průměru sedm-osm minut, dokáží upoutat – spoutat ke stromu s výhledem do šedivých dálek – každičkou sekundou.

Zda-li kapela něčím překvapí hned napoprvé, je její skřípavý zvuk, která se však stává jedinečným poznávacím znamením. Co uhodí na Silver do uší je velké zrychlení, kterého se dočkaly bicí v šílené hitovce Star, takhle snad Jesu nikdy neuháněli. Ty ju, Justin je má skvělý hlas, který velmi kontrastuje pomalu se převalující hudbě plné houkavých, pískajících a dunivých erupcí. Ať to zní jakkoliv hloupě, tak mi napadá slovo něžný, fakt ju, jako když starostlivý otec plný lásky zpívá svému děťátku ukolébavku na dobrou noc, určitě aspoň ve skladbě Silver. Je otázkou zda takto upřímný cit dokáže odehnat zlé sny, táhněte do hajzlu pane Krueger! Druhá polovina alba mi evokuje debut, oproti první se mi zdá stísněnější a plnější odstínů černé barvy a rochnící si v „ultra“ pomalém tempu.
Zda-li je Silver na pomezí dvou alb, kdy je jednou nohou v minulosti (Wolves, Deadeyes) a tou druhou v časech budoucích (Silver, Star), tak se upřímně na Conqueror sakra těším. .::. 9/10

Ježíšku panáčku, co ti budem povídati? Tak se mi zdá, že Ježíšek je přece jen lépe vyjádřený na kratších plochách než pořádná Kristova porce! Debutové ep se mi líbí o něco málo více než nekonečná řadovka a teď tomu není jinak. I když skladby mají i třeba jen dva tři nápady, jejich síla tkví v tom, jak se nálada pomalu zahušťuje a pomocí detailů píseň

krystalizuje a roste. Navíc, mini je přístupnější, posluchač nemusí čekat na moment, kdy se zrovna chystá skočit z mostu a náhodou zavadí o tlačítko play....a najednou TO přijde. Silver se mi zamlouvalo už od prvního poslechu, navíc mám pocit, že touhle placičkou se Justin definitivně odpoutal od svých Godflesh. EP mi přijde o něco více ambientnější, ne tak syrové jako předešlé počiny. Ale Víteq mi sebral vítr z plachet a tak raději mlčím a končím rčením, že Justin stárne a už se tolik smrti nebojí...
Ps: Jo a Vq, mně celý EP přijde na stejný pocitový vlně, jak to že tobě né???
Ps2: Ta zmiňovaná hitovka Star je pro mě až moc kolovrátková, teču však z konce Silver! .::. 8.5/10