Moje pětadvacet let trvající, těžko vysvětlitelná náklonnost k  Justinu Timberlakovi a velice povedený trailer mi našeptaly, že celovečerní režijní debut klipaře Granta Singera by mohl mít něco do sebe. Přestože krimi nepatří už dlouho mezi moje oblíbené žánry. Trailerům samozřejmě není radno věřit, ale světe div se, v případě Ještěra není celovečerní verze zase tak moc jinde. A docela dobře se na ni dívá!

V domě na prodej v americkém městě Scarborough je nalezeno tělo brutálně zavražděné realitní agentky. Do vyšetřování se pouští detektiv Tom Nichols (Benicio Del Toro). Jak postupně prověřuje obvyklé podezřelé, jako je bývalý manžel oběti, její aktuální přítel (Justin Timberlake) nebo „úchyl od vedle“ (Michael Pitt), je čím dál tím jasnější, že se tu neprodávají jen domy a že kriminální síť je secsakra široká.

Že to zní jako něco, co jsme už někde jinde a možná i mnohokrát viděli? Je to tak. Ale píše se rok 2023, filmů je jako hub po dešti a originalita není něco, podle čeho bychom je při troše zdravého rozumu měli hodnotit. Ani na nějaké posouvání filmového řemesla jako v případě Christophera Nolana s rozpočtem 10 milionů dolarů nelze aspirovat. Jediný zásadní problém Ještěra tak vidím ve scénáři, ve kterém se možná zbytečně upravovalo a přepisovalo, protože ve výsledku je nedotažený a nedokáže unést to, že centrální zločin se „vyřeší“ v polovině filmu. Z pomalé, temné detektivky se tak skokem dostáváme do žánru policejního dramatu, které už zdaleka není tak dobře zpracované, kterýmžto pádem mnohem méně zajímavé.

Z první poloviny filmu je zřejmé, že režisér má pevně v ruce atmosféru (s hudebním doprovodem je to na příjemně dráždivé hranici kýče) a že umí pracovat s propojením rytmiky obrazu a zvuku nebo s kompozicí delších, statických záběrů, které působí v prázdných domech a potemnělých chodbách překvapivě intenzivně. Až tak, že u záběru na Del Tora a Timberlakea stojící a hovořící v prázdné místnosti jsem si řekla „sakra, to vypadá skvěle!“

Benicio Del Toro, který se na filmu podílel i jako producent a scénárista, ale jakž takž zachraňuje i tu druhou polovinu. Disponuje totiž nejen talentem a zkušenostmi, ale především onou impozantní přítomností na plátně/obrazovce (jako třeba právě Al Pacino), která v kombinaci s dobrou režií dokáže zázraky. A ostatní herci mu to naštěstí nijak nekazí.

Ve finále ale nelze odbýt pocit, že kdyby byla odvaha zkrátit stopáž, stavět na relativně jednoduchém případu vraždy a nepolevit v důrazu na audiovizuální stránku, výsledkem mohla být působivá filmová laskomina. Nebo si naopak udělat víc prostoru pro příběhy postav a žánrové úkroky v rozsahu řekněme osmidílného seriálu.

Ještěr má mouchy, ale pokud by takhle vypadalo vícero filmů na streamu, ke kterým se můžeme uchýlit ve chvíli, kdy si na úkor řádného spánku uděláme čas, tak si nebudu stěžovat. A jméno Grant Singer si zapisuji do virtuálního notýsku do seznamu tvůrců, které se vyplatí nadále sledovat.