Autor: 0 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Jairus

JAIRUS - Jairus

Když hodím do placu čtyři písmenka UK HC, věřím, že tu a tam někoho napadne přímé spojení s geniální ostrovní partičkou Jairus. A jelikož se stavím do řady hned za fanaticky pištící fanynky vzor The Beatles ala šedesátky, musím, chtě nechtě,

review_627_px2

propagovat cokoliv, co z Jairus vypadne. A jelikož se urodilo jedno takové milé roztomilé EP, je mi povinností vás o tom informovat a případně oblouznit pár slovy o skvělé, inteligentní, jedinečné, citlivé a samozřejmě emo muzice, případně si doplňte další a další má oblíbená, nu ju, zapomněl jsem na pláč, ups! Ale co, přesně tak to je.
Takže klucí jedni změnili label, a aby ukázali, že jim z toho debutu něco zbylo, vrhli čtyři pecky na eponymní placku dlouhou tak akorát. Z šikmého pohledu, asi takového, když se snažíte nasadit jehlu gramofonu, případně, když zatouží váš palec po styku s chladnou a oblou skleněnkou, lze konstatovat, že v žádném případě nelze označit obsah EP za uklouznutí po stejně nakloněné rovině, jako je tento pohled.
Jairus připravili vcelku samé pohodičky, kytárky brnkálky, písničky, ve velké míře klidný zpěv, tu a tam nějaký ten nakřáplý scream. Normálně, Jairus jsou kytarovka. Of the Sirens and the Harlet jakoby začne bubákově, avšak pak se přerodí v lehce meditativní střed, aby explodovalo vyvrcholení v tom nejlepším Jairus smyslu - úplně zupa skřehotající riff a pověstný útoky dvojšlapky. Dvojka Marci, tady má asi někdo těžký život jako Thom Yorke, hardcore Radiohead se vším všudy i s pověstnou Jairus gradací. Následující pecku Sabina in the Deceiving Breeze mají dozajista všichni náležitě prostudovanou ze splitka s The Stiff, takže se jen lehce otřu nějakým tím spojením typu, třebáááá, čím starší tím lepší, la pardon, už to nikdy neudělám. Rozlučková The Wave Rolls Back to valí jak za starých časů, tlak, pořádnou distorzi, brousíme a jedem, no

review_627_px3

jasně, dvojšlapka chybět nesmí. Jairus se ani náznakem nezpronevěřili své hravosti, která dělá z Angličanů jistotu jistot, že o zážitek je předem postaráno. Ba však prrrrr, tady nejde nějakou standardní pásovou výrobu, toto je ta nejluxusnější ruční výroba. Jediné, co může zamrzet, jsou ne až tak vyčnívající bicí jako na The Need to Change the Mapmaker, na druhou stranu však vyniknou kytary, které jsou důstojnými nástupci škopků a škopat.
Tož, snad už jen popřát přes kanál La Manche silnou tvůrčí energii a doufat v brzký zrod dlouhohrajícího bratříčka (sestřičky). Dle zpráv CI5 by to snad mohlo být v cukuletu, aspoň mně to posledně tvrdili Bodie a Doyle, když jsem plival poslední zub, naštěstí nebyl můj, muhehe. ..::.. výborný/10

Jairus on My Space

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 0 out of 10.

Jairus na svém novém EP možná trochu zpomalili, nikam nespěchají, netlačí na pilu, aby vás za chvíli neustále se opakujícími refrény otrávili, eufonické tóny volně poletují, jejich projev se neutápí v tolik vídaném žánrovém klišé, je spontánní, vykalkulovaná „emotivita“ je zde vytlačena samovolnou tvořivostí. Jairus gradují v nádherných refrénech, kdy se necháte unášet v erupcích tesknoty, z hlavy vám tryskají slzy a vy se přesto cítíte být šťastni.
Pokud jste vůči aktuálnímu emo-trendu skeptičtí a cítíte se být přesyceni vymazlenými mall-emo-spolky, Jairus jsou možná hudba pro vás. Nejedná se o nijaký další vývojový stupeň, ale tihle hoši svou hudbu dělají opravdu dobře. A hlavně jim to věříte. Všudypřítomná, nekonečná a hlavně intenzivní melancholie v jejich podání vás těžko nechá chladnými. ..::.. opravdu výborný/10

Tvé hodnocení:

Tagy:

Jairus

aktuálně

diskuze