Po dávno-nedávných recenzích na dávno-nedávná alba moderních metalových spolků z Nizozemí (Textures), Austrálie (Five Star Prison Cell), USA (Norma Jean) se mi do rukou už konečně dostal také nějaký

ten exemplář ze scény francouzské. A že je v této lokalitě v tomto žánru z čeho vybírat, o tom není pochyb, stačí zmínit taková jména jako Gojira, ???? /vs1 -:- vs2/, Happy Death, no a se svým počinem 10 Seconds Before Sunrise se do novodobé francouzské smetánky bez nějakého velkého povyku zařadili i Pařížané Inhatred.
A s čímže to na nás francouzští mušketýři vyrukovali? Jak už to často u moderních kapel bývá, poslouchá se to moc hezky (naštěstí), ale popisuje se to arcizle (bohužel) a Inhatred v tomto směru nejsou žádnou výjimkou (naštěstí-bohužel). Styly a postupy se hezky prostupují, tvrdé mírně chaotické palby, pískavá psychedelie, emo figury, akustické brnkačky, dát do míchačky a nechat řádně promíchat… Ale tak jednoduché to zase není, ono to promíchání potřebuje nějaký ten cit a um, a nějaký ten cit a um na téhle desce určitě je, působí to pěkně koherentně, žádný rychle splácaný kočkokůň. Dokonce bych se i odvážil říct, že výstavba skladeb představuje asi nejsilnější stránku alba, jednotlivé kousky hezky gradují, stylové porce jsou odměřené tak akorát, člověk se ani nepřejí ani netrpí hlady, a navíc je pokrm připraven s proslaveným francouzským šmrncem, takže nehrozí, že byste na talíři najednou měli třeba takové zlo jako řízek se špagetama, nene, všechno k sobě pěkně sedí.
Ale stavba samotná ještě dobré album nedělá, je taky důležité, abyste měli kvalitní jednotlivé stavební kameny. A tady už určité výhrady přece jen nezapřu, ať se snažím, jak se snažím. Většina materiálu je sice zvládnutá s muzikantským přehledem a lehkostí, ale najdou se i místa, kde se nechodí ladně po špičkách, ale naopak až nepříjemně dupe a dusá. Hlavně u některých tvrdších částí, kde se místo lehkonohých vyhrávek dočkáte přímočaře dopředu tupajících temp, mám neodbytný pocit určité těžkopádnosti a neohrabanosti. Naštěstí se tato záludná místečka nevyskytují s nějak chorobně bujnou frekvencí, takže na celkovém hodnocení nevzniká ohavný mokvající šrám plný blíže nespecifikovatelné odporně páchnoucí zelenohnědé tekutiny, spíše jen taková pomenší elegantní jizvička.

A teď ještě pár shrnujících vět shrnujících svět… Inhatred je další ze stále delší řady perspektivních moderně metalových band, rozmanitá, příjemně poslouchatelná, v rámci mezí snad i originální. Neočekávejte nějakou technicky úplně zprasenou věc, jaká se čas od času na Marastu přihodí, spíše vyvážené emotivní album s promyšlenou stavbou skladeb. Pokud bych měl šáhnout po nějaké hudebně podobně zaměřené partičce, tak bych asi bez dlouhého přemýšlení vypálil fešáky z Burst.