Letošní rok může být pro mnohého příznivce hardcore rokem rozpadu Hot Cross, jedné z nejzásadnějších kapel pozdní éry emocoru. Kapely, která pomáhala formovat tvář toho nejzajímavějšího, co v moderních dějinách dnes tolik zprofanovaného žánru vzniklo. Než se ale členové tohoto uskupení rozprchli do svých mnohých vedlejších projektů, stačili vydat svou poslední řadovku, a to po čtyřech letech „mlčení“.
Hot Cross byli už od počátku svého fungování kapela, která v sobě spojovala explicitní emocionální vyhraněnost s chaotičností a nespoutaností screamo kapel San Diego scény počátku 90. let, což jsou atributy, které odkazují i k Off
Minor. Toto jméno zmiňuji i z jiného důvodu. Obě kapely mohly v roce 2000 vzniknout díky rozpadu dalšího uskupení, kterému těžko někdo odpáře punc kultu. Jeho jméno je Saetia a atributy, díky nimž je Saetia i dnes tak rozpoznatelná, jsou dobře patrné i v případě dceřinných kapel Hot Cross a Off Minor.
Obě kapely ubraly na brutalitě a agresivitě emo-violence/screamo kapel a potenciál investovaly do větší hravosti a tvůrčí invence. Rovněž se ještě více soustředily na uvolnění rytmu z pout konvenčního vnímání. Výsledkem je zvuk, který bezpečně rozeznáš od naprosté většiny toho, co jsi nejen v rámci hardcore scény slyšel.
Fakt, že časový rozestup mezi předchozím EP Fair Trades and Farewells a aktuální Risk Revival byl tak dlouhý, je (pomineme-li velké množství absolvovaných koncertů) dán i tím, že kapela – nespokojena se zvukem své dosavadní práce - se rozhodla, že vše nahraje znovu a lehce i pozmění podobu některých songů. To se logicky projevilo i na očekáváních dychtivého publika, což může hrát výraznou roli při prvotním vnímání konečného výsledku. Jak se tento čas nakonec na podobě letošních Hot Cross projevil?
Z ukázek na MySpace se dalo usuzovat, že staří známí jsou zpět v celé síle (…ne na dlouho). Skladby, které figurují na začátku desky, odkazují na to, čím si Hot Cross získali takový respekt. Po orientem načichlém nájezdu ti na tváři přistane plivanec, který je cítit tak důvěrným odérem. Typické kytarové kotrmelce, prsty a jejich útěk po pražci do míst, kde nervy neznají kámoše, do míst, kde lidská mysl hledá uspokojení ve zmatku a pláči. Hlava freneticky lítá ze strany na stranu. Celá ta zdánlivá kakofonie ale pořád nechává prosvítat výrazné melodie, jež jsou další poznávací značkou kapely, která si tolik libuje v (dis)harmonickém chaosu. Naléhavý vokál, který tak rád dere koutky očí. Hlas Billyho Wernera si od existence Saetie zachoval svou autentičnost a skvěle koresponduje s rytmickým proudem, jejž mutující kytary jakoby vypínají a zase zapínají.
To jsou důvody, proč jsou Hot Cross slyšet v deskách dnes tolik populárních „progresivistů“ The Fall Of Troy s celým zástupem dalších méně či více významných jmen.
Úvod Risk Revival se nese v řádném drivu, it realy kicks ass, chtělo by se možná říct tvýmu známýmu s obarvenou patkou. I tohle je masám možná čím dál
více odvrácená tvář ema. Druhá věc se nese v podobném duchu. Vypjatý vokál je občas střídán sborovým, punkem načichlým vokálem, což bylo občas slyšet i na starších deskách. Jednotvárnost není to, čím by Hot Cross trpěli. I tak dost provzdušněná nálada tak dostává trochu nový rozměr. Hot Cross se nikdy nerochnili ve vlastním puchu. Kytary beroucí na sebe podobu poletujících motýlů ti vždycky vmetou do obličeje nový vánek. Jejich ztřeštěnost, zamotanost a nesmírná éteričnost je pro tuhle kapelu tolik autentický rys!
Nové album zároveň zní více punky než předchozí počiny. Ale to je v mých uších zároveň i jeden z jeho neduhů. Občas jakoby kluci měli pocit, že se točí hlava i jim samotným a cítili potřebu narovnat směr chůze. Trojlístek skladeb Fire the Foundations, Cardiac Silence, Kill the Name (hlavně ten refrén!) a vlastně i Silence is Failure (čísla 4, 5, 6, 7) se vyznačuje přímočařejší rytmikou, která jako by volala po pogu. A v těchto chvílích můžou Hot Cross po větším počtu poslechů nudit, a to hlavně ty, kteří chápou Hot Cross jako synonymum pro překvapivost a změnu. A po následujících peckách Rejoinder a Finance Fuel the Sickness At člověka může (ale nemusí) napadnout, že Hot Cross ztrácejí dech.
Tady si možná nejvíc posluchač znalý předešlé tvorby uvědomí, že když se hoši po odchodu druhé kytary rozhodli zůstat (na nějaký čas) ve čtyřech, nechali tím odnést část sebe sama. Zatímco v rychlejších, potrhlejších a tvrdších písních ucho absenci druhé kytary nezaregistruje, v melodičtějších, rovnějších a pomalejších pasážích další kytara znatelně chybí.
Ve chvílích, kdy jedna kytara poletuje někde nahoře, by druhá třásla s rytmem, jak tomu bývalo dřív. Možná proto je Risk Revival zvukově nejhutnější album v celé tvorbě. Asi to přesně takhle chtěli, když ho nahrávali podruhé. Ztratili tak ale část svého tolik původního výrazu. Kytarové pletence nejsou tolik syrové a celkově se snadněji čtou. Někdy mám pocit, že více tíhnou k melodice, na druhou stranu je třeba dodat, že Hot Cross si vždy dovedli přes vší tu poťouchlost melodičnost zachovat.
Jako by už ale nebyli ti, kdo vyšlapávají cestu, ale ti, kteří se nechávají ovlivňovat méně výraznými, napadá mě při poslechu některých skladeb. Ztráta ambicí? Změna priorit? Možná. A také snad i nedostatek sebekritiky, který se ale díky progresivnosti této kapely dá pochopit. Úvod desky člověku rozproudí krev v žilách, její relativní délka ale je malý nepřítel.
Navzdory tomu je pravda, že i skladby, které si hoši mohli nechat schované někde v šuplíku, mají svůj půvab a disponují něčím, co by kdejakou kýčovitou emo sebranku dost osvěžilo. Album Risk Revival jsou pořád Hot Cross, i když
snad trochu unavení. A trochu jiní tam, kde by mohli zůstat stejní.
Nádech v podobě další desky už ale nepřijde. S rozpadem Hot Cross přišel kultovní label Level Plane o jedno z nejdůležitějších jmen ve svém katalogu, i když disponuje mnohými dalšími. A další se oživí příchodem členů téhle sebranky, stejně jako kdysi vzduch rozvířil rozpad Saetie. Zachování a přeskupení energie. Některé fyzikální zákony platí i v hudbě…
PS: Členové Hot Cross v různém množství působí v dosti významných kapelách Interpol (indie-rock), You And I (screamo/emo-violence), Neil Perry (screamo/emo-violence), Joshua Fit For Battle (emo/screamo-hadcore), The Now (hardcore).
Risk Revival byl produkován odchozím kytaristou Joshem Jakubowskim.
Vložit komentář