HORSE LORDS - Comradely Objects

recenze
kotek
Hodnocení:
8

Nezbedná směs free jazzu, krautáže a severoafrickýho folku, která během pošmournejch zimních večerů dovede spravit náladu.

Horse LordsNovinka od Horse Lords přináší jak postupy známý a prověřený, tak i několik výraznejch převratů. Kvartet z Baltimoru pořád svojí hudbou hlavně namotává a dělá to za pomocí kvalitních, osvědčených přísad. Freejazzový motanice jsou u krku svázaný krautrockovou kravatou a zapnutý pod sáčkem z minimalistický repetice. Nicméně oblek je to barevnej, a to hlavně díky různejm psychedelickejm motivům z tradičních severoafrickejch brnkaček. Ty svojí rychlou, zamotanou kadencí tónů a hypnotickým vyzněním do žánrový skládačky pěkně zapadaj, a přibližujou jí věcem jako třeba Dwarves of Eastern Agouza.

Změna přichází v celkový náladě desky. Předchozí nahrávky Horse Lords byly hlavně cestou dovnitř: v bludišti tónů se člověk snadno ztratil, šel do sebe, zavřel oči a dal průchod vlastní představivosti, koncert bych si představil jako nekoordinovaný klácení se stromů ve větru. Naproti tomu Comradely Objects jsou výrazně extrovertnější deska, která se nesnaží pohlcovat jednotlivce, ale tvořit komunitu, řekněme budovat takovej sdílenej pocit omámení blízko k radosti ze sdílený zkušenosti. Abych se držel trochu u země – tohle není fet, u kterýho zapomeneš na celej svět, tohle je fet, u kterýho aspoň na chvíli věříš, že každej může být tvůj kamarád.

Tomu jsou samozřejmě přizpůsobený i hudební postupy a vlivy, na kterejch Horse Lords stavěj. Zatímco dřívější desky se spoléhaly na hutnou změť brnkaček a riffů, který často gradovaly v horečnatým tempu, novinka je výrazně vzdušnější. Třeba první Zero Degree Machine na začátku staví na jasně oddělenejch linkách na bicí basu kytaru, který se ale pozvolna prolínají, čím dál líp do sebe zapadají, přidávají se další linky, hudba košatí, až máš na konci nepokrytou radost z jednoho velkýho, euforickýho celku. Druhá Mess Mend je děsně chytlavá už od začátku a po celou dobu staví na hřejivě omamný krautrockový base a hravejch kytarovejch kudrlinkách. Snad největším překvapením na desce je ale třetí May Brigade, radostná saxofonová vzpoura, která plnýma douškama hltá z no-wave nezbedností.

Ale nebudu tu zbytečně přehrávat celou desku, myslím, že představu už máš. Pokud nemáš co dělat během pošmournejch zimních večerů, tak by ti Comradely Objects mohla spravit náladu.

Vložit komentář

Zkus tohle