Brněnské Happy Death jsem poprvé a naposledy uzřel naživo někdy před 6 lety v efemerním pražském klubu Industry. Tehdy se tam (pamatuju-li se dobře, tak ještě společně s VUVR, Pessimist a Scenery) prezentovali jako už hotová a technikou po strop natlakovaná thrash/death mašina pohybující se podobně jako další účinkující v nedohlednu od toho, co se tady tenkrát běžně hrálo. Pak mě

sledování jejich dalších kroků nějak míjelo. Zaznamenal jsem pouze těsně mezi prsty proklouzlé vítězství v jakési soutěži, ale díky velké dávce skepse vůči hurá akcím podobného ražení nic detailnějšího.
Uplynulo pár roků a lecčehos dalšího a Happy Death se konečně dočkali plnohodnotného debutu. Na něm ukazují, jak moc je jejich dřívější a zdánlivě dokonale šitá kazajka ještě svírala - dar skutečně talentovaných kapel, podle někoho také vyměknutí či zpronevěření se kořenům. Z toho tzv. metalového ubylo hoblování a zůstaly hlavně odkazy na melodicky nosnější a rafinovanější, v kostce řečeno progresivnější střelivo (cynicko-deathovské citace v Growing Older nebo meganápadové They Laugh in the Heaven, sadistovka Maybe - Second Voice s psychedelickým sborem). Vrchovatě přibylo art- a jazzrockového cítění (Cosmic Clarity), stejně tak jako atmosférických náhorních plošin, které, díky obrázkům jimiž jsou schopny vykreslit skoro až nějaký abstraktně-reálný (nebo opačně? :-)) příběh, získávají na spoustě míst soundtrackoidní zabarvení. Chytlavé jsou i vlivy latiny a několik jakoby (?) veselých až rozjuchaných pasáží, na jejichž vyznění má největší podíl zpěv. Ten není jenom zpěvem pro zpěv, ale plní roli dalšího plnohodnotného nástroje, a navíc

bacha: nejenže je většinou intonačně i jinak hodně přesvědčivý, ale ani anglič-tina v tomhle případě nezůstává jenom smutnou parodií. Občasné Ricardovo výrazové ustřelení někam jinam a možná ne úplně relevantně s náladou skladby je spíš věcí vkusu a názoru, ale fakt je, že třeba na kvákání vzor vrchní Waltarník Kärtsy v refrénu Maybe - Second Voice si asi nezvyknu :-)
Jinak si ale ne a ne vzpomenout, kdy jsem takhle zajímavou, dospělou, nápady a náladami všeho druhu nabušenou, vrcholně aranžérsky vycizelovanou a přitom v podstatě písničkovou desku u nás slyšel.

6 / 34:37