HANNA -

recenze
baara
Hodnocení:
7

Hanna nedosahuje kvalit předchozích režisérových filmů a má i viditelné mouchy, ale progresivní režie, doprovod Chemical Brothers (vizuální a zvuková stránka filmu je stoprocentní) a fantastická mladá herečka z ní dělají film, který za shlédnutí bez diskuse stojí.

Saoirse RonanJoe Wright je jedním z mladších režisérů, které se vyplatí sledovat. Prorazil hned svým debutem, svěží adaptací Pýchy a předsudku. Svým druhým filmem, milostným dramatem Pokání, překvapil i ty, kteří od něj čekali po debutu hodně. Poté si vyzkoušel drama ze současného LA, Sólista mu však nesedl a ani od Paramountu se výraznější podpory nedočkal. Po značném zklamání přichází Wright ve spolupráci s mladou Saoirse Ronan s filmem Hanna, který balancuje na hraně několika žánrů a upřímně řečeno, je dost divný.

Hanna (Saoirse Ronan) vyrůstá na osamělé chatě ve Finsku. Pod dohledem svého otce (Eric Bana) trénuje ostražitost, sílu, bojové schopnosti, střelbu, cizí jazyky a fiktivní příběh o svém životě. Když totiž nadejde čas, otec odchází a nechává Hannu v rukou agentů CIA. S jediným cílem - Kate Blanchettzabít agentku Marissu Wiegler (Kate Blanchett). A pak se dostat do Berlína do Domu Wilhelma Grimma, kde se oba znovu setkají. Hanna v domnění, že agentku zneškodnila, podniká cestu z Maroka do Německa, poznává bláznivou britskou rodinu i sebe sama, objevuje civilizaci a zjišťuje, že její síla a fyzické schopnosti mají něco společného s jejími geny a smrtí její matky. Agentku Wiegler a její pověřence má však neustále v patách.

Můžete se dočíst, že Hanna je akční film o mladé bojovnici, která poznává svoji ženskou podstatu. Není. Jestli hlavní hrdinka něco objevuje poté, co se probojuje z přísně hlídané budovy CIA v Maroku, pak svoji lidskost, reálný svět, kde se nesnídají právě stažení zajíci a kde existuje elektřina, Saoirse Ronana konečně svůj biologický původ. A ve výsledku ani o jedno z toho nejde. Joe Wright vyrostl v uměleckém prostředí, studoval umělecké školy a chtěl být malířem. Cítí obrazy, cítí rytmus, cítí hudbu a umí to vše skvěle kombinovat. Možná proto nedokázal dát potřebnou hloubku Sólistovi, ve kterém nemohl uplatnit svou vizualitu. Ani Hanna nemá obsahové a emocionální kvality Pokání. Wright zjevně potřebuje zkušeného scénáristu (Pokání) nebo všeobecně silnou literární předlohu (Pýcha a předsudek, Pokání), na které vystaví své vize. Příběh Hanny, jakkoli by se jeho chlad dal ospravedlnit chladem hlavní hrdinky, má kdesi v pozadí potenciál pro zatraceně silné emoce. A nelze jako v jiných případech říct, že „tak to tvůrci chtěli“, protože během celého filmu máte pocit, že takhle by to být nemělo. Rozhodně ne v momentě Hannina opětovného setkání s otcem, ze kterého by měly emoce létat na všechny strany...a ono nic.

Saoirse RonanNicméně vizuální a zvuková stránka Hanny je stoprocentní. Veškeré souboje jsou výborně nasnímané, přehledně sestříhané, nejsou zbytečně dlouhé a vzhledem k tomu, že ve většině z nich vítězí útlá sedmnáctiletá blondýnka, jsou logicky dosti netradiční. Všechny jsou navíc doprovázené rytmickou elektronikou Chemical Brothers. Není to akce ve stylu HitGirl z Kick-Ass, výsledkem není styl, ale spíše něco na způsob uměleckého dojmu. Klasickým atributem akčního filmu o tajných službách je jízda po různorodých lokacích (zasněžené Finsko, marocká poušť, španělský kemp) a zajímavou stylizací je zasazení finálního souboje do parku pohádek bratří Grimmů. Stylové rozhodně je zakončení filmu toutéž větou, kterou byl zahájen. Pravdou ale je, že podobné maličkosti jsou pro zkušenějšího diváka dosti předvídatelné.

Saoirse RonanCo si osobně nemůžu vynachválit, je fakt, že Joe Wright vyměnil Keiru Knightley za Saoirse Ronan jako svou múzu. O jejích hereckých schopnostech nebylo pochyb, nicméně teprve Hanna ukazuje její odvahu a schopnost unést v sedmnácti na bedrech prakticky celý film. Její až éterická křehkost se skvěle snoubí s chladem trénovaného bojovníka, který bez známky emocí postřílí polovinu agentů CIA. Některé její snímání (detaily obličeje) se u Wrighta blíží tarantinovskému estetickému kochání se. Eric Bana jako její otec je příjemně civilní (až na ten ne úplně zvládnutý německý přízvuk), Kate Blanchett a Tom Hollander jsou jako záporáci naopak lehce přitažení za vlasy.

Takže podtrženo sečteno, Hanna nedosahuje kvalit Pokání a má některé hodně viditelné mouchy. Ale progresivní režie, doprovod Chemical Brothers a fantastická mladá herečka z ní dělají film, který za shlédnutí bez diskuse stojí.

---- --- -- - -- --- ----

USA / Velká Británie / Německo, 2011, 111 min
Režie: Joe Wright
Hrají: Saoirse Ronan, Eric Bana, Cate Blanchett, Olivia Williams, Michelle Dockery, Tom Hollander, Cyron Bjørn Melville, Jessica Barden, Álvaro Cervantes, Jason Flemyng

Vložit komentář

bizzaro - 31.01.12 09:18:28
vcera videno a souhlas s reckou az na jeden jedinej detail. Hanna, jako sama hrdinka, silny emoce ma, ale jsou pro ni nove, nevi, co s nimi a jak s ni mi nakladat, je casto zmatena, ale uci se rychle (neasi) - Saoirse tohle vyjadruje takovou tou pubertackou "ehrm" (vzteklou i neznou), misty je hodne sladka a dojata, je to tam, mozna to neni tolik videt, ale vnimal jsem to. a opetovne setkani s otcem? chlad, nenavist, vztek - i takhle, jak to je ve filmu, se to dalo vyjadrit, obzvlast po informacich, ktere od nej divak prostrednictvim vypraveni o jeji minulosti, dostane. tynky se nezdaj.. ;oP
Baara - 17.07.11 19:57:37
i bez kvéru...!!!
bizzaro - 11.07.11 11:57:21
nj, týnky se nezdaj :)
brutusáček - 11.07.11 07:35:00
slečna s tím kvérem vypadá nebezpečně

Zkus tohle