GREAT FALLS - Objects Without Pain

recenze
kotek
Hodnocení:
7.5

Poctivá, i když trochu šablonovitá, rubanice na pomezí sludge a mathcoru.

Great FallsTo, že hutnej sludge a nasranej hardcore jdou pěkně dohromady, je věc dávno časem prověřená. Stačí si vzpomenout na první desky Celeste nebo Plebeian Grandstand, který si na výbušným potenciálu týhle směsi udělali jméno už pěknou řádku let dozadu. Vzít hardcorovou zlobu a adrenalin, zpomalit, zahustit poctivou dávkou beznaděje a nihilismu, a pak pěkně dochutit zatěžkaným zvukem. Na svět přišlo pár fakt intenzivních desek, pro který beznaděj nekončila v depresích, ale v návalech vzteku. Silná kombinace, která se ale, aspoň v mým případě, měla sklon poměrně rychle přejíst. Nejspíš není úplně náhoda, že jak Celeste tak Plebeian Grandstand u svýho kopyta dlouho nevydrželi a začali experimentovat s košatějšíma formama vyjádření.

Ale historický okýnko tu nedělám jen proto, abych ukázal moudrost a vědomosti, i když to mi samozřejmě taky dělá dobře. Nová deska Great Falls je totiž svým způsobem návrat ke kořenům žánrů, bez nějakejch velkejch okolků nebo experimentů, zato s potřebným zapálením pro věc. Základem jsou monolitický riffovačky ze starších Neurosis, který se srážej s chaotickým mathcore hrocením – bez kompromisů, takřka neustále pod tlakem. Se zatemněním tohohle sklepení si taky někdo dal práci, a tak je kontakt s okolním světem vzácnej. A to i přes všechen ten hněv nahromaděnej ve vokálech (kterých tu je na můj vkus asi až příliš, ty neustálý vypjatý výkřiky se přeci jen časem omrzí), řvát a mlátit kolem sebe můžeš sebevíc, ale dveře jsou zdvojený, hluboko pod zemí a neprodyšně odhlučněný.

Great Falls se od ostatních žánrovek odlišujou hlavně větším vlivem noiserockovejch rubanic. Je tu krásně vytažená basa s vydatnou dávkou zkreslení, která místy téměř utápí kytary. Některý riffovačky jsou až překvapivě jednoduchý a svojí intenzitou připomenou natlakovaný polohy třeba takovejch Unsane. Tlak vítězí, tlak pohlcuje. A tak nakonec, i přes mnoho výbuchů vzteku a rozhořčení, převládaj pocity malosti. Snad jen škoda, že se nepodařilo víc oprostit od žánrovejch klišé a šablon, a tak jde dopady nástrojů útlaku až příliš dobře předvídat.

Vložit komentář

Franta N. - 23.09.23 23:31:16
Zkusil jsem to zatím jen letmo, instrumentálně OK, má to tlak, atmosféru, je to přiměřeně špinavý. Vokál mi moc nesedl, ale to je můj problém s většinou noise rocku.
brutusáček - 20.09.23 19:39:06
I přes svojí délku to má pořád co nabídnout a udrží pozornost, byť u podobných kapel jsem raději za kratší stopáž, hodně kvalitní. Mně při poslechu hodně šla na mysl Gaza, ale ty byla víc vyjetější...

Zkus tohle