Autor: 90 Uživatelé: 88 Tvé hodnocení: hodnoť
Pleiades' Dust

GORGUTS - Pleiades' Dust

Gorguts výrazně zapracovali na kompozici a zvládli uhrančivě odvyprávět příběh dlouhej pět století během půlhodiny. Bez zamotávání se v nepodstatnostech, lacinýho zjednodušení či předvídatelnosti a s epicky potemnělou atmosférou.

Gorguts

Gorguts to s návratem na deathmetalovou scénu myslej vážně. Colored Sands byla v rámci jejich diskografie ještě taková opatrná, přímočará deska navazující víceméně tam, kde skončilo From Wisdom to Hate. Jasně, Steve Hurdle byl jenom jeden a podobný disharmonický zvěrstva jako on asi už nikdo nevymyslí, ale novej kytarista (Kevin HufnagelDysrhythmie) na Hurdlea zručně odkazuje a zároveň přináší dostatek svojskýho prznění strun. Colin Marston (taktéž Dysrhythmie) basou rozkládá tu více, tu méně atonální struktury, tak jak to u Gorguts máme rádi. Lemay zůstal Lemay, jen ho teď víc zajímá orientální kultura, a Longstreth - teď už Hamelin - sype bicí.

Gorguts

Na novým EPku Pleiades’ Dust si už kapela troufá výrazně víc. Přináší sice jenom jednu skladbu, ale s ambiciózní půlhodinovou stopáží, během který zvládne odvyprávět takřka pět století dlouhej příběh slavný knihovny v Bagdádu - od jejího vzniku v osmým, až po její vyplenění ve třináctým století. Jen tak na okraj, knihovny, která mírumilovně sdružovala jak muslimský učence tak křesťany a židy. Poselství, který by asi každej nečekal od deathmetalový kapely, ale který je v současný době víc než příhodný.

A hned ze začátku přiznám, že u Pleiades’ Dust vrním blahem. Může za to především chytrý rozšíření hudebního výraziva - místo s harmonickejma postupama se tentokrát experimentuje s kompozicí skladby. Osvěžující tah v době, kdy se spousta kapel snaží navázat právě na odkaz Gorguts (a třeba Deathspell Omega) hlavně křivením harmonií, většinou bez výraznější přidaný hodnoty.

Kompozice je promyšlená a dotažená do puntíku, snad si ani nevzpomenu, kdy jsem naposledy slyšel takhle precizně poskládanou metalovou skladbu. Pleiades’ Dust je vágně rozdělená do několika pohybů, který se lišej co do atmosféry a skladatelskejch postupů, ale zároveň pevně drží pohromadě v jednom epickým příběhu. Jsou tu deathmetalový vyhlazovačky, atonální sypačky, atmosféričtější riffy, akustický brnkačky s orientální příchutí i ambientní plochy. Skladba vypráví spletitej příběh bez zbytečnýho zjednodušování. Rušný části střídají klidnější, rozjímavý momenty v přirozeným sledu, kterej balancuje někde na hranici předvídatelnosti a nahodilosti, tak jak plyne čas. V některejch částech Pleiades’ Dust postupně rozvíjí a graduje, další části jsou více závislý na náhlejch změnách. Celou skladbou se jako červená nit táhne několik leitmotivů, který se vracej v důležitejch momentech a celý EPko držej pohromadě. (Tady si dovolím podotknout, že spřízněnejm kapelám často tenhle kompoziční um chybí, což dopadá buďto vypravěčským zjednodušením – přímočará gradace po celou skladbu – nebo skladbou, která nedrží pohromadě).

Gorguts

Co se týká celkovýho lazení, Pleiades’ Dust plynule rozvíjí odkaz Colored Sands. Gorguts zase laškujou s orientálníma harmoniema (čemuž se koneckonců Hufnagel věnuje i na svejch sólovkách), řekl bych o něco zručněji než posledně. Už na minulý desce se orientální vlivy organicky vpily do deathmetalovýho riffování místo toho, aby byly využívaný jen jako intra a akustický vsuvky (viz Nile). V Pleiades’ Dust je tohle spojení ještě přirozenější, jakoby disharmonickej death metal a arabský motivy byly spojený odjakživa. Některý přechody z akustickejch, rozjímavejch momentů do deathmetalovejch sypaček mi zvedaj chloupky na krku – málokterá kapela zvládne v podobnejch přechodech zachovat původní motiv přes nánosy deathmetalovejch kytar a kobercový nálety bicích. Gorguts zcela s přehledem zachovávaj, konzervujou. A to bicí, tentokrát v podání Hamelina místo Longstretha, sypou ještě o něco víc než minule. Koberce, ale perský.

Gorguts

Co říct závěrem? Gorguts na Pleiades’ Dust poprvé přinášej jednoskladbový koncepční album. Výrazně zapracovali na hudební kompozici, což přineslo kýžený ovoce. Zvládli uhrančivě odvyprávět příběh dlouhej pět století během půl hodiny bez zamotávání se v nepodstatnejch detailech, bez lacinýho zjednodušení do předvídatelnýho mustru, s epicky potemnělou atmosférou navazující na Colored Sands. Zatím jednoznačně metalová deska roku.

 

a co o albu říká marastí kmen? (vyjmuto z alba měsíce)

Colored Sands se mi líbí víc, zvukově, nápady, dokonce i bubny, ale furt super. (bizzaro)

- já se vlastně pořád tak nějak rozhlížím, dramaturgií mi to trošku připomíná Negativu. (brutusáček)

- zatím to vůbec nechápu, ale líbí :-) (onDRajs)

- vlastně ani nevím, co k této skladbě napsat. Jsou to přeci Gorguts, to musí stačit! Nicméně slyšet nahrávku před jejich nedávným koncertem, byl by zážitek zajisté umocněn. (Kuba) (BandCamp)

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

tak ty jejich dvě poslední desky mi přijdou "rovnější" a víc metal, asi ovlivněni angažmá u gorguts....
Gábo a co Don Caballero ? Battles nebo Hella?

tak má to "math" základy, to je jako kdybys chtěl po poslechu ID Solace aby si člověk něco pamatoval na "první dobrou". Mi přijde že hlavně u těhle songů tam "melodie" nebo "linka" je.

Tak sto lidí sto chutí, to je v pořádku

samozřejmě, že jde jen o tvé osobní preference

Brute já se fakticky omlouvám, ale tahle kapela je jednoduše o ničem. Tam prostě není nic, co bych si po poslechu s sebou odnesl, potažmo alespoň zapamatoval nějakej nosnej riff, náladu nebo vlastně cokoliv. Tohle ale snad ani není o mých osobních preferencích. A jestli v té poslední skladbě cos nahazoval chtěli vytvořit nějakou náladu, tak už fakt nevím. Celkově mi ta kapela přijde jako nepovedenej jam nebo pokus o technickej indie post rock. Nakonec z toho vznikne jen něco jako nudný meziintro. No já bych se asi rozepsal dál, ale nechci tě nas.at :-) Ostatně já občas taky poslouchám něco, co si vlastně ani tolik poslechů nezaslouží.

Dokaž to :-) Nahoď pár kousků, u kterých si myslíš, že mají hlavu a patu.

   anonymous: oni možná sice toho umí zahrát víc, ale kloudnou písničku nevymyslí ani za boha.   
s tímhle nesouhlasím

Akh: Když si pustíš za sebou Considered Dead a Obscuru, tak si asi taky neřekneš, že to je stejná kapela. Nebo jo? Prostě vývoj. A rozhodně bych neřekl, že Lemay se zbylým duem nedrží krok, oni možná sice toho umí zahrát víc, ale kloudnou písničku nevymyslí ani za boha. Navíc, on základní kostru Lemay vymýšlí sám, pak se přidává zbytek. Ale mně osobně nikde nepřečnívá, nic nevybočuje, nikdo neexhibuje, ani nic neschází, kapela prostě funguje jako celek.

Každopádně souhlas s Kotkem, asi nejlepší metalová deska za letošek (zatím). Nemám to vůbec naposlouchaný, ale imponuje mi takhle ambiciózní 30 minut dlouhej kus, kde pochopit smysl jednotlivých dílků zabere víc času. Některý pasáže mi přijdou mocmocmoc progres i na Gorguts a kompozičně o dost dál než Colored Sands... Konečně deska, kterou můžu poslouchat s přestávkama třeba půl roku a furt bude co objevovat.

Colored sands jako by byla jeste vytazena ze supliku napadu Lemaye, u tehle skladby jsem si nejdrive rikal, ze to nejsou gorguts a ted si myslim, ze jestli bude pristi deska, tak uz to gorguts nebudou. Dysrhythmie je uplne jinde a mam pocit, ze Lemay s nima nedokaze udrzet krok. Ve chvili, kdy z poslechu mam pocit, ze uz jsem uplne jinde, tak zazni odkaz gorguts, ale je to tak na hrane. Vsak at, o nic nejde. Pusobi to na me, ze i Lemay si uvedomuje, ze na kluky z D nestaci a tudiz o tom zacal premyslet jinak, soustredi se na kompozici, plynuti skladby, semtam kluky z D pribrzdi v rozletu. Skladba ma vydrz, diky sve komplexite jentak neomrzi. Je dobra. A vzhledem k tomu, ze o tvorbe tohoto EP nevim vubec nic, je mozne, a uplne vedle.

velmi dobře napsané, jak jsem psal do dečky celá ta "dramaturgie" mi připomíná styl jak je postavená Negativa, tohle chce rozhodně taky ještě uležet...

aktuálně

diskuze