Již název alba, jméno kapely a především samotné logo kapely dává tušit, že zde o nic moderního nepůjde. A jako utvrzení v tomto úsudku se dá vzít i to, že jako kapela se jmenovalo album jedné smrtové zámořské hrobky. Ano, o Massacre je zde řeč. Ale to byla deathmetalová kosa a u našich From Beyond je řeč o brutal doomu. Jo, takto svou zatěžkanost FB zovou. A já klidně stoprocentně souhlasím!
Pokud bychom se tomu brutal doomu, jenž jsem já zastylizoval jako death/doom, podívali na zoubek, respektive na rakvičky hřeb, dojdeme k tomu, že From Beyond

opravdu využívají valivé, zemité, dřevní formy starého ostrovního doom metalu v kombinaci s takovou severskou, až zapšklou a hlínou zatuchlou, deathmetalovou melodikou, která se otírá až o Black Sabbath či Cathedral. Z tohoto žánru ale i občasně vybírají, a naprosto dokonale využívají, houpavější pasáže, které ihned od prvního poslechu i v tom hrobnějším tempu perfektně rozhýbou; vzkaz pro tanečníky: dancing zombies. Občas také pěkně a hlavně vkusně využijí nějakého toho efektu k dokreslení atmosféry, která je ale již sama dostatečně kyprá. Z tohoto by mělo být patrno, že měl-li bych hodnotit originalitu souboru a vyhodnotit ji jako jedinečnou, musel bych se vrátit někam na pokraj 90. let, kdy mnou mlátila puberta a já do uší lil masy Anathem, My Dying Bridů a Paradise Lostů. A jako že tyto spolky si většinou pohrávaly se smutkem, depresemi a beznadějí, i toho je u From Beyond trocha cítit, ačkoli mi vůbec nepřipadá, že by to bylo primárním účelem jejich muziky. Je to s podivem, ale mně poslech Sounds of the Grave vnáší i přes tu pochmurnost dobrou náladu. Je to asi tím, že FB mají prostě rádi tuhle muziku a neřeší zbytečnosti okolo, protože jim to jde od srdce. Sympatické také je, že se skladby netáhnou jak roztavená žvejka na asfaltu a mají okolo čtyř minut. A tak vlastně i vás,

které podobná muzika neštymuje, upozorňuji, že FB zde nejsou pouze pro srdcaře žánru, ale rozhodně dokáží zaujmout nebo dobře pobavit i ty, kterým nejde jen o to, kolik černé na sobě mají či jak moc dobře umí před kámoši zařvat nebo zablít; vzpomínka na Brutal Asfalt.
Zkrátka From Beyond mě strašně (néé, právě že dobře!) svou upřímnou, hutnou a smrdutou a tavící muzikou s dokonale padnuvším plicním vokálem překvapili. K tomu mají super, až crowbáří, zvuk a dělaj to moc moc dobře. Nikam se neženou, nikomu se nevnucují a já s mírnou nostalgií zvedám prst nahoru.