Na východní frontě klid, praví známá fráze. Ale rozhodně ne na té metalové, tam je tomu přesně naopak. Z východu k nám i do světa proudí velké množství – spíše více než méně - kvalitního underground materiálu a dnešní zástupce nebude

výjimkou. Kapela Fleshgore má za sebou již čtyř a půlleté působení a z minulosti stručně připomeňme Killing Absorption (2003, vydané v České republice pod křídly fleshlessáckého labelu Nice to Eat You, nebo May God Strike Me Dead (2005)- již dospělý a kvalitní brutal death. Už tenkrát se mi tato kapela zalíbila dost na to, aby se samočinně vyseparovala z obrovského přísunu deathových, z velké části bohužel shodných, desek. Ze současnosti bych ještě uvedl, že Fleshgore jsme měli možnost vidět na BA 2006 ve Svojšicích a momentálně mají nového zpěváka, protože s dosavadním se museli v dobrém rozloučit z důvodu jeho pracovní vytíženosti.
Někdo asi pochopil, že v deathu to chce inovace, aby si vás někdo všiml. Nové album je o mnoho libější než předchozí - to poznáte již při první dvouminutové pecce Manipulations. Je totiž nejenže nářezová a brutální, ale hlavně komická. Ne, nebojte se. Nehrozí nějaká rádoby vtipná intra, jak to tak bývá u grindu. Vtip je dosažen čistě a regulérně, aranžemi a vykvičenou linkou ve správný okamžik. Z klasického moderního BDM postupu se po pár taktech vyklube nad melodickou kytarovou linku bizarně použitý gravity blast, který mne poprvé dokázal slušně rozesmát. Superrychlá sypačka na rachoťák není nic nového, ale její použití je zde velmi netradiční. A to ještě nemluvím o refrénu, sřídající se kvičení zpěváka a kytary nabírá na vertikalitě a směřuje k absolutní kolmosti k povrchu zemskému, až se rypáček nebes dotýká. Všechno je dost rychlé a druhá skladba hned přináší další překvápko: elektronika! Disko samply použité v kontrastu se sypačkami působí uvolněně a volnomyšlenkářsky – musím si při poslechu stále představovat, jakou legraci si museli pánové při nahrávání užít. Skladba samotná má docela volné tempo, ale zdá se být neobyčejně bohatá.
Aby to nestačilo, třetí skladbu zahájí Ukrajinci na bonga, aby pak přerostla v melodický nářez, který zanedlouho vystřídá zadumaná, pomalá, ale stále tvrdá instrumentálka Unforgotten Dreams. U kapely obdivuji variabilitu používaných nálad; pánové si z toho umějí udělat legraci, brát to vážně, s

přírodním (skoro etnickým) nádechem a nakonec zasmušile, jako když se jim lopata zlomila v míchačce, která se následně zablokovala, vyhořela a zaměstnavatel jim ji strhne z platu, načež si nebohý pracovník rezignovaně zapálí, sedíc na hromadě palet od tvárnic a přemýšlejíc o tom, že nezbude na vodku.
Wake Up! Přechod na vzpurný masakr má svůj kontext a je logicky souvislý. Kompozice skladeb, jejich řazení a hranice považuji za velký klad desky. Brutalita se melodiemi kloubí s melancholií mistrně a obratně. S doplněním o poloinstrumentální a poloelektronickou mezihru (moderní a používaný to prvek) definitivně končí atmosférickou část. Eternity už je zase bez emocí, syrová a drsná; o šlapavosti nemluvě ta doprovází celé album.
Poslední dvě skladby se tváří etnicky laděně. Never Give Up obsahuje také čisté melodické mužské zpěvy a v jedné části jakoby se velmi silně hlásila ke starým Korn. Podivné, ale nemůžu si pomoct. Slyším to tam. Nakonec je tu bonus, pěkná emotivní Country 19th; je to etuda na klasickou kytaru, přídavek v rozmanitosti, sladká tečka za výčtem nálad a poloh, které máme za sebou. Prostě jako vystřižená z nějaké učebnice hry na klasickou kytaru. Ale krásná! Je věnovaná jako dík Austrálii, kde už se kapela taky stihla prezentovat a evidentně je na to hrdá. Aby taky ne.
Celkově se mi zdá album poměrně hodnotné. Je třeba si vážit počinů, co vybočují z tupé masy. Ať už jakkoliv – po hudební stránce, samozřejmě. Mezi negativa bych zařadil snad jen poněkud nepřehledný zvuk, který by opravdu slušel ještě trochu vypilovat, nebo občasnou délku některých pasáží. Stane se, že přestanete vnímat, protože se už dlouho opakuje stejný prvek. Tento neduh obsahujících skladeb je na desce hned několik. A ten čistý zpěv… no, chvílemi se mi zdá falešný, ale to může být záměr.
Omlouvám se za (možná) dlouhou recenzi, ale tato placka stojí za rozepsání. Milé překvapení z východu. A pánové… pardon za to přirovnání, ale když se u nás řekne Ukrajinec, první představou je ilegální stavební dělník. A když už to vezmu z

tohoto konce, je dobře, že reprezentujete svou zemi v kulturně hodnotném duchu!