Autor: 90 Uživatelé: 87 Tvé hodnocení: hodnoť
The Hidden Words

FELLSILENT - The Hidden Words

To je ono, konečně po delší době mathematika, která mě setsakramentsky baví a posadila na zadek. Proč? Dalo by se použít klišé „protože je to banda s novými a neotřelými nápady“, ne. To „ne“ slyší asi každý a znalým hudbě Meshuggah je to naprosto jasné, seká se, láme, čtvrtí a polyrytmí se zvukem až příliš nápadným právě Meshuggah. Druhé „ne“ jsou zpěvy, které jsou až moc nápadné dnes již neexistujícím SikTh. To je největší slabina a přednost zároveň.

Když si vezmeme, kolik klonů Meshuggah po světě běhá, je Fellsilent tak nějak 888licencován. Respektive jeden z jeho kytaristů, a to Acle Kahney, jenž začínal s projektem Tesseract, který úspěšně rozjíždí, ale zároveň hraje právě v našich Fellsilent. O jeho hře a prvních demo nahrávkách se, krom jiných, samotný Fredrik Thordendal vyjádřil jako „amazing“. To už určitě nějaká motivace je. Hra Acleho je tedy značně ovlivněna Seveřany a může se opravdu jevit jako plagiát. Není tomu tak, téměř jako každá mathematika i Fellsilent samozřejmě vyžaduje vícero poslechů.

Krásné hudební předěly, kdy z prudkých sekanic se přechází do jemné vyhrávající pasáže, ale né takové ty ambientní jak je známe u Švédů, naopak jsou hravé, u vyhrávek při Meshuggah jsou většinou použity jednotlivé, vyhrávané tóny. U Fellsilent jsou to melodické, drobné celky. Když už i to se zdá kapele málo (nebo moc), tak se nebojí zabrouzdat menšími krůčky do sludge vod, mluvím tím o Emerge, která mi při poslechu vybaví nedávný koncert Cult Of Luna. To vše podtrhuje dvojice vokalistů, SikTh jak vyšití, melodika a řev překrývající jeden druhého, dost často výjezd melodických pasáží míří až k „emo“ refrénům právě v těch klidnějších, jemných pasážích. Když už se opět začne hudebně sekat, tak se jeden zpěv promění v řev a druhý do klasického frázování, jak jsme zvyklí právě u Švédů.

Hudbě to v podání Fellsilent nevadí, naopak v tom tkví ta přednost kapely, jenž dokázala tohle všechno smíchat do sebe, aniž by vznikl nepřehledný mix nebo plagiát. Fellsilent se tak povedlo ani ne přinést něco nového, jako dokonale smíchat stávající a i to se musí umět, proto dávám jasných 9.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 8.5 out of 10.

V podstatě by se dalo se vším vyřčeným souhlasit. Ano, Fellsilent se muziku podařilo smíchat super způsobem jak velmi chutný špíz. Jsou zde klasické Meshu-obracečky (i jejich bass-zvonivý zvuk ne nepodobný KoRn-kovadlině), jsou zde thrashové Tandjent (a ten zde cítím hodně) drbačky i ten moderní feeling, ale i Thordendalova Sol Niger chlívata třeba i protichůdných nebo rozhozených kytar. Sice se někdy jedná o dvou-tříakordové, ale razantní, rífky/sekačky, tím se může zdát, že je v celkovém spektru někdy trošku místa, ale rozhodně nikdy nemáte pocit chudoby, protože zvuk i tak je plný a pocit prázdnoty fakt nehrozí. To se ale stane, až když si nasadíte sluchátka, pak vám nejednou na hlavní kytarové lince vyleze druhá a klidně i třetí (Drowned in My Enemy, Oblique) podkladová/podkresová a může se jednat o rytmické či naefektované vazbení nebo třeba, klidně i rozplizlou, brnkačku, čehož jsem si při normálním poslechu ne vždy všiml. Tím se mi i hodnocení zvedlo, protože po prvních točeních cd mi FS nepřišli jako nijak vyčuhující z řady. Ale i špízek potřebuje papričku a cibulku, a tak je toto vše navíc prošpíknuto FS-emo polohami, které byly přítomné již na prvním miníčku. Tyto kousky buď sežerete, anebo vás prostě budou s… vám budou vadit. U obou vokálů je to podobné. Zde bych byl již trošku střídmější, protože jeden někdy až příliš tahá za srdíčko a druhý zas možná moc tlačí na pilku hrtanu a tahanou hysterii. A poslední spornou věcí je zvuk. Oproti předcházejícímu miníčku, které hladilo a bylo pěkně urovnané, se novinkový debut zdá drsnější a syrovější, což samozřejmě neva, ale opět až na sluchátka vyleze hutnost a celková razance zvuku. Toť ovšem věc kapely a je jen na posluchači, co má rád. Já osobně jsem se postupem poslechů dostal minimálně o třídu výš…

A tak to uzavřu Bruthovým závěrem, vše, co jsem uvedl „hudbě v podání Fellsilent nevadí, naopak v tom možná tkví přednost kapely, jenž dokázala tohle všechno smíchat do sebe, aniž by vznikl nepřehledný mix nebo úplný plagiát. Fellsilent se i tak povedlo přinést něco nového, ale hlavně dokonale smíchat stávající nejmodernější pohledy na metal, a i to se musí umět!“

Tvé hodnocení:

Tagy:

Fell Silent, SikTh, math metal, djent, progressive, Tesseract

aktuálně

diskuze