Švédští Falconer byli jedním z nejpříjemnějších metalových překvapení loňského roku.
Zasloužil se o to bezejmenný debut, který vnesl do poněkud zatuchajících powerspeedových končin řádné osvěžení. Oproti zástupu téměř identicky znějících “sladkých“ skupin, kde “na kytaru hraje Malmsteen, Malmsteen a zpívá Kiske“ (citace Darkmoor), se Falconer presentovali hutným zvukem, podladěnými kytarami a především ojedinělým hlasem Mathiase Blada. Ten své zkušenosti získává také jako představitel rolí na švédské muzikálové scéně (myslíte, že by se nechal Hůlka ukecat k nějakému powerspeed projektu???).
Narozdíl od svých kolegů z většiny “siláckomelodických“ spolků se Mathias nesnaží dokázat jaké zvládne maximální výšky, ale nechává svůj hlas plout volně v nižších polohách – poslech jeho hlasu je opravdu balzámem…
Otcem celého projektu je Stefan Weinerhall, bývalý to hlavní skladatel geniálních vikingů Mithotyn. Shodným prvkem obou Weinerhallových skupin je (kromě bubeníka Karstena) zřejmá inspirace historií, přírodou a fantastickou literaturou – to nemluvím jen o textech – i ze samotné hudby je ona “mytická“ atmosféra na první poslech zřejmá.
Zatímco první album bylo velmi “power“, tak na aktuálním disku nám seveřané nabízí skladby víc procítěné a bližší tradiční nordické hudbě –nicméně stále se jejich hudba nese v nádherném metalovém hávu. Hitovkou by se možná mohla stát “Busted to the Floor“, kde je zdaleka nejchytlavější refrén na albu a také jsou zde velmi zdařile využity “hammondky“ – moc příjemné zpestření. Dalším peckou je “Clarion Call“ – zde předvádí Mathias své mistrovství…
Na desce není jediná slabá skladba – Stefan si udržel svůj tradičně vysoký standard a opět předložil kolekci plnou melodií, rychlých pasáží, riffů a atmosféry – prostě všeho, co je zárukou dobrého “powermetalu“. Přičtete-li navíc skvělý projev Mathiase Blada, tak dostanete výsledek, kterému prostě nelze odolat….

45:38