Pod stylovým obalem samotného guru této branže, amerického mistra Tonyho Koehla (Sepsism, Gorgasm, Malignancy, Putrid Pile, The Black Dahlia Murder…) se letos objevila první placka české brutal dm bandy EPICARDIECTOMY.

Po splitu Goresoaked Slamassacre (KRAANIUM/DORMANT CARNIVORE) z roku 2010 se tedy můžeme konečně ponořit do vod toho nejextrémnějšího brutálního death metalu na celou délku nosiče. Kapelu navíc podepsal ruský label Coyote Records, což by mělo přinést Pražákům další body do budoucna. Nyní je třeba se podívat, kam se trio po dvou letech posunulo.

A výsledek rozhodně stojí za to. Pryč je doba nepříliš povedeného výkonu na zmiňovaném splitku. Zvukově se nacházíme naprosto jinde a konečně máme možnost si naplno vychutnat tento styl. Styl, kterému vévodí jména jako CEPHALOTRIPSY, KRAANIUM, GUTTURAL ENGORGEMENT, či vlastně kdokoliv ze stáje labelu Amputated Vein. Takže neočekávejte nic menšího, než absolutně hrubou, brutal-slam-death jízdu po celou půlhodinku poslechu. EPICARDIECTOMY neuhnou ani o píď z vymezeného ranku a ani se netváří, že by se chtěli stát nějakými novátory.

Materiál na Abhorrent…(uff, ten název je fakt pomsta) není na první poslech nějaká exploze hitů. Můžeme však hovořit o slušném, téměř bezchybně odvedeném výkonu. To, co dělá z debutu české slam jedničky událost přesahující hranice Prahy, je přístup. Ano, přístup, nasazení a naprostá oddanost tomu, co dělají. Po poslechu celé desky vám bude zcela jasné, že právě tahle nahrávka by do katalogu Amputated Vein či Sevared sedla jak vyšitá. Protože pokud si dáte takovou Defleshed and Wormed, hned vám dojde, kdo kraluje v zemi české tomuto stylu. A vlastně každý z osmi songů je k „nakousnutí“. Milan, Serge i Tom dávají muzice naprosto vše a z jejich výkonu cítíte doslova k té nejzvrácenější odnoži death metalu lásku. Pokud jsem zde zmínil CEPHALOTRIPSY, tak podobnost s jejich Uterovaginal Insertion of Extirpated Anomalies (taktéž pěkný a stručný název, nehledě na jeho romantický podtext) je zjevný. Obě desky působí na první poslech možná jednotvárně, nebo monotónně, ale při dalším zkoumání zjistíte, že jsou stejně návykové. Potřebují jen čas a pevné nervy.

Nahrávka se mi líbí i hudebně, ač Wejška nepatří právě k vokalistům, kteří by vymýšleli nějaké nové polohy. Proč také, sem nic takového nepatří. Hlavní je, aby výsledek působil dostatečně brutálně, o to jde především. Když k tomu přičtu skutečně vypečený obal (fakt se hodně povedl, kompletně), tak tady máme album, za které se před světovou metalovou komunitou nemusíme stydět. A komu se to nelíbí, ať si anál políbí!

EPICARDIECTOMY vstupují definitivně do hry. A dokáží si stát za svým. Tak to mám v muzice tuze rád. Až si dáte tuhle laskominu popáté za sebou, už ji z přehrávače nevyndáte, na to dám krk.