Autor: 65 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Wrath of Wraths

ENEPSIGOS - Wrath of Wraths

Členové skvělých kapel vždy záruka špičkové kvality? Někdy pálí nátěry, že už si říkáš dost, ale jako celek deska nadčasovou nebude.

EnepsigosDebut Enepsigos mě nějak minul, takže první seznámení s touhle cháskou je až aktuální album Wrath of Wraths. Kdo nám to hraje k tanci a poslechu? Thorns, bubeník z Blut Aus Nord, Darvaza, Chaos Invocation a asi deseti dalších projektů = záruka špičkové technické kvality… ale předběhnu a prozradím, že na Wrath of Wraths se opravdu překonává. Někdy pálí takový nátěry, že už si říkáš dost! V Enepsigos spojil síly se zpěvákem Nordjevel a po první Plague of Plagues se rozloučili s ex-Sarkomáckým Striffem, kterého nahradil Rituul, kytara + basa.

Zatímco prvotina, kterou jsem pro účely recenze z rychlíku sjel, byla docela příjemnej, ale ničím nepřekvapující black metal s úkrokama do thrashe a deathu, novinka je deathblacková šleha. Zvuk z Necromorbus studia je úplně na jiné úrovni a celkově je deska temná jak díra do… černá díra. Pro připodobnění zmíním třeba Aosoth, kteří ovšem svoje neblahé umění neženou takovým kalupem. U Enepsigos je potřeba pár pozorných poslechů, abys rozmotal v tom binci všechny nástroje. V mnoha pasážích to totiž zní, jako by hrály dvě kapely přes sebe. Je to sice opulentní porce hudby v každé minutě – v tomto ohledu mi připomněli The Mars Volta, ale ne vždy se mi zdá taková přehoněnost žádoucí. Nejde totiž nijak moc budovat atmosféru a stavět si skladby, které by mohly nabídnout výjimečné momenty. Pomalejší a strukturovanější pasáže (Seventh Seal), mi připadají silnější.

EnepsigosVrstevnatý kytary hnaný asi přes Boss HM-2 distortion udávají celkovou náladu zmaru a roztříštěnýho vědomí, rytmická sekce zní v těch nejpovedenějších pasážích skvěle -  je bestiální a agresivní, nespoutaná a přitom přesná. Abych vypíchnul některé obzvlášť parádní momenty: úvodní Shields of Faith hned slušně kope - takhle se to dělá, drapnout posluchače pod krkem a potahat rypákem po sklepní podlaze. Chaos a běsnění v The Whore is the Temple, pro mě nejsilnější písně alba, se kytary neurvou z řetězu jen proto, že se motají kolem vynikajícího samplu. Takhle si představuju moderní pořádně nenávistný black metal.

Když jsem se ale proposlouchal skrz prvotní běsy, začaly se objevovat otazníčky, který přerostly ve vykřičníčky. Jaká je originalita materiálu? Nejsou to jen víceméně náhodně navrstvené kytary, sem tam proložené samplem? Neumím to rozetnout a tak volím alibistický hodnocení někde uprostřed. Jako celek Wrath of Wraths spíš nebude nadčasovou deskou, ke které se má smysl vracet. Každý další poslech v mých uších posouvá Enepsigos níž a níž.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Enepsigos, France, Wrath of Wraths, black metal, extreme metal, thrash metal

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze