Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že se pokusím zase nějak "podpořit" naší nepříliš slavnou metalovou (nebo spíše hudební obecně) scénu a zažádal o možnost zrecenzování nějakého z českých promotion výlisků, které v poslední době obohacují naší pomalu se kupící (šéf)redaktorskou studnici, obával jsem se, že obdržím opět nějaký výtvor, u kterého se při snaze o co nejobjektivnější popsání jeho obsahu budu muset zase velice bolestivě přemáhat, aby recenze nebyla po okraj zaplněna množstvím osobních urážek, laciných invektiv a nevybíravých slovních spojení (zvlášť když u minulého CZ proma se mi to až zas tak moc nepovedlo). Ale ačkoliv ve mně ani prvotní pohled na ztvárnění obalu Proma 2007 od téhle pětice z Týnce nad Labem nevyvolal žádné vřelé sympatie, seznámení se s jeho hudební výplní pro mě bylo nakonec docela příjemným překvapením.
Promo obsahuje pouze 3 skladby a kdybych ho musel hudebně někam zařadit, řekl bych, že se pohybuje přibližně na pomezí modernějšího thrashe a techničtěji pojatého death metalu. V podstatě se dá říci, že Elysium oscilují na poměrně

pestré inspirační škále - tuhle zřetelně připomenou belgický masomlýnek Aborted, onde zase zámořskou tech death scénu (např. sólová kytara), či momentálně velice módní kapely z oblasti metalcore či neothrash vlny. Otázkou je, zda se jedná o záměr, nebo hledání vlastního hudebního zaměření (nebo obojí), ale vzhledem k celkovému pojetí a jakési soudržnosti a poměrně šikovnému propojení všech vlivů v hudbě Elysium bych se přikláněl k té první variantě.
Z nahrávky lze vycítit výbornou sehranost kapely, však ji taky netvoří žádní začátečníci (z internetových stránek jejich skvadry se dozvídám, že zúčastněnými jsou postavy kdysi působící v Rimortis, Cruel Barbarian, Mallstrom či Crionic - převážně tedy hudebníci dříve se pohybující spíše v melodičtějších speedmetalových vodách, což je pro mě osobně docela překvapením). Co jsem ale skutečně z třískladbového proma české produkce neočekával, je na poměry tuzemské scény dosti povedený zvuk a produkce, a pak také kvalitní zpracování vokálů, které mi častokrát hodně připomněly Gillauma Bideaua (proč zas musím skloňovat to jeho příšerný jméno), momentálně zpěváka Mnemic, který dříve působil ve Scarve a když se nad tím tak zamyslím, tak tvorba těchto francouzů by se dala označit za jeden z dalších náznaků a nuancí v hudbě Elysium.
Bohužel ale zpěvák Jiří Veselý nepředvádí tak širokou variabilitu svého hlasu jako Bideau, čímž se pomalu dostávám k uměleckým záporům proma a tím největším je dle mého příliš malá schopnost zaujmout posluchače. Díky tomu mají Elysium sice slušně nakročeno, ale zase ne vyloženě našlápnuto. Několikrát se jim sice daří

poskládat několik kvalitních nápadů za sebou (zmínil bych různě rozsekávanou rytmiku nebo chytlavé šlapavější pasáže), ale následně to dokáží rozmělnit něčím vcelku nudným nebo hodně ohraným a neoriginálním (že by až příliš znatelné ovlivnění inspiračními vzory?). A pokud se už během tří skladeb, kde každá má něco kolem 4,5 minuty dostaví určitý pocit nudy nebo dokonce jakási ztráta kontaktu posluchače s právě přehrávanou nahrávkou, není to zrovna nejlepší příslib pro poslech dlouhohrající desky. A i když jsem zmiňoval, že týneckým Elysium se navzdory kombinování většího množství inspiračních zdrojů sice poměrně úspěšně daří zachovat kompaktnost nahrávky, přesto z nich cítím jakousi nerozhodnost, kudy se vlastně chtějí ubírat, protože nastávají i momenty, kdy se zdá být jejich způsob mixování vlivů extrémně metalových veličin ze začátku 90.let a moderních směrů až příliš kontrastní a necitelně zpracovaný.
Abych to tedy nějak shrnul - Elysium tvoří zkušení a zruční hudebníci, kteří si evidentně dokáží pohlídat kvalitní technické zpracování svého díla, ale umělecky jsou pouze zhruba na půli cesty. Chybí tomu dotaženost v oblasti kvalitních nápadů a jakési ozvláštnění jejich tvorby zajímavými prvky a motivy a v neposlední řadě by se měli zaměřit na snahu o vlastní tvář, originalitu a implementaci nějakých jedinečných poznávacích znamení. Tedy prvky, které by jejich hudební snažení vyzdvihly z určité prozatímní nevýraznosti a šedi do pozice skutečné naděje pro českou scénu. Soudě dle Proma 2007 si nemyslím, že by to pro ně bylo nemožné.