Autor: 60 Uživatelé: 72 Tvé hodnocení: hodnoť
Chuckles and Mr. Squeezy

DREDG - Chuckles and Mr. Squeezy

Velmi zjednodušená kytara - navíc připomínající britpop - uvádí do rozpaků. Proč se Dredg vydali touto cestou? Měli se spíše držet minulosti a připravit malebný, lehce popový trip, kde se nálady, emoce a hudební fantazie střídají jak na běžícím pásu. Tentokrát zabrousili do vod, kde vládne tuctovost, klišé a průměrnost. Ne vyloženě špatné jako spíše nepochopené album.

Dredg logo

Catch Without Arms je bezesporu geniální dílko, kde se nálady, emoce a hudební fantazie střídají jak na běžícím pásu. (Mimochodem zkuste tuto desku při cestování v autobuse či vlaku.) Dva roky nazpět Dredg přichystali platňu The Pariah, The Parrot, The Delusion, která se nesla v podobných postupech, ale přece jen už byla trochu popovější a přístupnější. Někdy v březnu tohoto roku zahlédnu na zuckerbergově webu první skladbu The Thought of Losing You z připravené nové desky a opět se tomu líbeznému emu v podání Kaliforňanů příjemně oddávám a novou desku už netrpělivě vyhlížím…

Když nepočítám epka, novinka Chuckles and Mr. Squeezy je v pořadí pátou studiovou deskou. Začíná vcelku pozvolna jemnou houpavou kolébavkou, do které hladce proniká zpěv Gavina Hayese; jako by chtěli hned na začátku posluchače uspat. Další v pořadí už trochu zrychluje taneční tempo, přesto to stále nepřipomíná rukopis Dredg. Velmi zjednodušená kytara totiž připomíná všude prolezlý britpop á la Keane, Kaiser Chief, Coldplay ad. To recenzenta uvádí do rozpaků. Proč jít zrovna touhle cestou? Pokud tedy posluchače neunudí první dvě skladby, atakuje tyto pozice hned další věc. A to nejdelší uspávák, který se navíc věru nevyvedl. Jednoduché kytarové podklady a na nich stále dokola a dokola točený prostý text. Opravdu hodně dlouhých 5 minut. A takto to pokračuje dál i u další Somebody is Laughing, kde si ale aspoň zazpíváte jednoduchý refrén. Pokud měl někoho překvapit příklon k britpopu a popovějšímu vyznění jako takové, Dredg jdou bohužel dál a z letargie ostrovního království se neutíká ani v následující Down Without a Fight, kdy se kapela pokouší znít pro změnu jako Radiohead.

DredgDruhá půlka už mírně klidní situaci a připomíná starší tvář Dredg nenuceného písničkářství, jak jsme zvyklí. I přesto to ale celé zní velmi odlehčeně a je ořezáno o veškeré finesy, které jsme u kapely dříve slýchávali. Ty nahradila celá plejáda klišovitých postupů výše zmiňovaných spolků. V této části nalezneme dříve uvolněnou The Thought of Losing You, která dokazuje, že jedna vlaštovka jaro nedělá a z původní těšby na nové album zbyl džbán s rozlitým mlékem.

Dredq se měli držet podobně znějících skladeb a připravit malebný, lehce popový trip, ale takhle se mi zdá, že přecenili síly a zabrousili do vod, kde vládne tuctovost, klišé a šedý průměr. Snad jen ten zpěv je bude pořád odlišovat. Ani ne možná špatných jako spíše nepochopených 6.

Recenze dalších autorů

  • Rated 8 out of 10.

DredgBrutusáčkově pohledu na věc by se dalo kontrovat prostým: A proč ne? Líbilo se vám Catch Without Arms? Tak si ho běžte pustit – ale nechtějte po kapele, aby šest let poté vydala stejnou placku znovu. Přirovnání k britpopu mi připadá OK, Dredg bych ale konkrétně postavil spíš vedle Muse, kteří dříve byli poměrně ostrou kytarovkou, zatímco na poslední desce se proměnili v popový, elektronický, přearanžovaný Queen-worship. Dredg udělali tytéž úkroky, ale nezačali uctívat žádnou konkrétní kapelu, stále jsou to oni – dobře, měkcí, ale proč ne? Chuckles and Mr. Squeezy není žádný jednoduchý, podbízivý poslech, není to nic tuctového a ohraného, jak se nám snaží hlavní recenze namluvit, je to prostě srážka rocku s elektronikou taženým popem. Mám za to, že kapela chtěla vyjádřit sladkobolnost textů také ohlazením hudebních hran, k čemuž něžná elektronika poslouží lépe než rock. A když mi Gavin ve skladbě Down Without a Fight našeptává, že „Believing positivity breeds positive happening“, je mi jasné, že to tvrzení je blbost, ale dojímá mě to – a o to kapele nejspíš šlo. S klidem osm.


Přispěj do diskuze

já nedoporučuju.....

   brutusáček: miliarda kapel a liší se od sebe jenom názvem...  
takhle je to i s celym deathcorem a djentem :)
mam teda pana Squeezyho stahovat? no asi jo, kdyz Trýmek to chvali

pop ano, však ten první uvolněnej vál byl prima, čekal jsem nějakou takovou pohodovku, ale né takto. Tohle je fakt debilní plagiát celý tý britský vlny, kterou upřímně nesnášim, miliarda kapel a liší se od sebe jenom názvem...sjel jsem to několikrát a má to snahu "se naposlouchat" ale i tak prostě...jak řikam ani ne špatný jako nepochopený, protože oni fakt umí bejt svý, btw předchozí deska je ok

Tvé hodnocení:

Tagy:

dredg, britpop, alternative rock, emo

aktuálně

diskuze