Autor: 67.5 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Weavers of Unrest

DRACO HYPNALIS - Weavers of Unrest

Směr, kterým se zlínské trio Draco Hypnalis vydalo dobýt světový šoubyznys není v českých luzích a hájích až tak obvyklý, a když už se nějaké pokusy objeví, zřídkakdy jsou svou kvalitou konkurence schopné zahraničním bandám. Draco Hypnalis by takové konkurence schopni být mohli (určitě se musí ještě pár much vychytat a hoši na sobě budou muset ještě dřít, ale základ tu je slušný).
Kdybych měl hudbu DH nějak zařadit, použil bych označení technický death metal. Ovšem škatulku death metal berte s rezervou, v hudbě Draco Hypnalis to totiž až tak jednoznačné není. Samozřejmě většina songů je postavena na techno-deathových základech, ale jsou cítit vlivy blacku, a to hlavně ve vokálu, plus připočtěte, že sem tam se vynoří vkusně zakomponované klávesy a Lukáš se nebojí vyrukovat i s čistým zpěvem, což je rozhodně jen a jen dobře, protože právě ten se mi libí možná úplně nejvíc. Jen trochu škoda, že ho je využito opravdu poskromnu. Což se nedá říct o Lukášově blackové poloze, která nás doprovází po většinu hracího času. To je trošku škoda, protože hojnější využití jak deathových, tak i těch čistých zpěvů na úkor toho skřehotání by určitě neškodilo, ale tak to cítím já, u vás to může být klidně naopak. Další věc, která trošku kvalitu této nahrávky v mých očích sráží je využití bicího automatu. Málokdy se mi stává, že bych na nějaké nahrávce automat bral jako klad, nebo že by mi vůbec nevadil a Draco Hypnalis nejsou bohužel výjimkou. Nic konkrétního k vytknutí mě nenapadá, ale celkový dojem z poslechu mi docela kazí a to hlavně po zvukové stránce. Holt bubeník z masa a kostí je jiné kafe. A to se týká i celého vyznění nahrávky, zvuk není špatný a vše je pěkně čitelné, ale celkově mi prostě nesedí. Co se týče kytar, ty je naopak radost poslouchat - neustálé riffování, sólíčka, vyhrávky, no prostě paráda. Občas je trošku cítit absence nějakého silnějšího nápadu, který okamžitě upoutá pozornost a celkový poslech oživí. Takový pěkný příklad dobrého oživení je ke slyšení hned v úvodu třetí skladby, kdy mohutné klávesy navodí až gotickou

review_548_px2

atmosféru. Poté se skladba pozvolna rozjíždí a chvílemi v tom slyším i Neglected Fields (to hlavně ve vokálu v kombinaci s kytarou, ale i rytmikou je to nahrávkám těchto Lotyšů docela blízké). Tato skladba nejvíc ukazuje potenciál Draco Hypnalis a je mým osobním favoritem. Kdyby podobně nápadité a pestré bylo celé album, hodnocení by bylo podstatně vyšší. Ale i takhle si myslím, že Draco Hypnalis stvořili nadprůměrný debut a ostudu si s ním rozhodně neudělali. Těším se na další album…

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Draco Hypnalis

aktuálně

diskuze