Další z MUST! recenzí na NEMUST! nahrávku? Těšil jsem se na vykopání válečné sekery všem přišpendlíkovaným nášivkám a uličnickým ježkům vyondulovaným v salůnech krásy, ovšem oproti rebelům smrdícím potem ze sprayů nadávajícím svým rodičům za to že jsou, se DO ŘADY tváří jaksi alternativně, z vysoka na to prdíc.
Jejich pohodový melo bigboš punk si nevzal nic z neopunkových zlozvyků a dál si to drhnou svým "co kdyby jsme si šli zahrát a pak skočili na jedno" stylem.
Bráníc si hlavu oběma rukama, snažíc se prokličkovat mezi nadávkami zasvěcenějších, vážně o historii a snad až kultovním statutu DO ŘADY vím houby.
Hospodské intro by ještě bylo důvodem k "nenávisti" s jakou jsem k nahrávce přistupoval, ale vlastně je stejně vyklidněné jako celé cd.
Určitě jste se setkali s pocitem, kdy jste si např. na něčí doporučení, poslechli něco ne čistě z toho vašeho štýlu... první poslech: nechápete o co tu jde, nedokážete se dostat přez zvuk... druhý či třetí poslech: už si nemůžete vzpomenout co že se vám na té nahrávce nezdálo, jaké jste mohli mít výhrady ke zvuku, který je zcela ok. Přicházíte na to, přez jaké nálady na to ten který styl jde, co bude nahrávkám společného.. čtvrtý poslech:.. ale to zase brzdi, brzdi! až taková bomba to není :-)
Kytaristovy prsty jen lechtají nástroj pod strunami, melancholické vláskově tenoulinké emo výjezdy/sólíčka si mě omotaly kolem malíku stejně jako se to kdysi podařilo TELEXu, ačkoli jsem se zuby nehty bránil, protože jsem měl panický strach stát se punkem.. Šlapavá rytmika a zpěv ne ukřičenější než rozhovor slušné učitelky s neslušným zmrdem. Žádná chemie, přez laxnost stále šťavnatý bigboš s vcelku podchycenými aranžemi zpěvů, refrénů, backing vokálů..
Produkce působí na první poslech dojmem, jakoby si hluchý zvukař zpřeházel na svém mixáku nálepky s popiskami jednotlivých nástrojů.. basa téměř výraznější než kytáry, bicák si v losáži vytáhl nejdelší párátko a hlasitost jeho nástroje to holt odsrala zatímco se celá produkce fanynkovsky podřizuje výrazu srozumitelného zpěvu.
Přez nedůraznost či rytmickou neenergičnost mají frajerské kytarové vyhrávky náboj pozitivně podporující životní trávící ústrojí a věřím, že způsobem jakým osobně seru z dis-beatu takových DISFEAR, budou jiní odvařeni z lehkomyslných DO ŘADY.. dýchat chodidly prkna oblíbené hospy...
A proč že jsem se, přiznávajíc k nulovým vědomostem, zmínil o kultovosti kapely? Protože song "Schones Prag" je živákem z roku ´86 a ..
Pro mnohé určitě více než jen příjemná kulisa, než cédo vyžadující bezpodmínečně nepozorný poslech (čímž ovšem není ani pro mě...)

12 songů/32:27

Konec Interhotelu, Máme strach, Karanténa, Normálně, Krást a brát, Televizní mafie, Ani hnout!, Radio Jerevan, Schones Prag, Štastnej novej rok, Fan club, Hvězdy