Autor: 45 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Modus Operandi

DIVERCIA - Modus Operandi

Kdo pamatuje sebranku LOST IN TWILIGT, ještě ve složení Jii Adore-voc, Jarno Laakso & Sami Inkiläinen-guit, Jarno Hänninen-key a Janne Hänninen-drums, nechť se vzpamatuje. Za pět let své existence si kluci zabruslili hlavně na vlastním kluzišti, protože první dvě pokusná CD vypekli ještě někde doma ve sklepě a na MCD PlaneteerI už jako vydavatele ulovili Sound Riot. S rokem 2002 přichází spousta změn. Novým pěvcem se stává Jyri Aarniva, přibývá basák Jukka Hoffrén a lapeni gigantem Hammerheart se na svět vylíhli jako DIVERCIA. A tak koukněme pod pokličku.
Pokud vám nerupne v bedně už po prvním kusu, kdy nabudete dojmu, že snad posloucháte Nightwish, pak to zřejmě přežijete. Sice vás tu neoslní vokál kouzelnice Tarji (jsem věčně popotahována kvůli tomu, že svým vzhledem mi připomíná čarodějnici z kresleného filmu 101 dalmatinů), ale zato poměrně málo nápaditý hlas Jyriho. Ale abych nekřivdila jeho monotónnosti, čas od času přijde nějaký brutálnější (v kombinaci s tím ostatním si netroufám použít přirovnání "death") štěk. Jinak, když už se smíříte s jakýmstakýms "nightwishováním", tak přijde další morová rána. Tím nechci pana zpěváka nějak sepsout, ale nemůžu si pomoct, ten jeho hlásek mi chtě nechtě připomíná Villeho Valo z HIM. Takže jsem před otázkou, co mi chce říct finská kapela, která mi připadá jako další dvě bandy z Finska??? A jako opravdový bonbónek už stačí jen následně zjistit, že se mi to jen nezdá. K inspiraci od HIM a Nightwish se pánové dobrovolně přiznávají a navíc při svém snažení zneužili dvorního mastermistra Nightwish, Miku Jussilu.
Ale na každé špíně se najde něco čistého, že?? Světlé okamžiky této desky jsou asi dva. Sic přicházejí až v závěru, ale díky za ně. Skladba kusá osmá vytrhává stereotyp svým instrumentálním dojezdem, který dává pocítit, že klávesy a bicí přeci jen dokáží více.......škoda že jen minutu....pěkně našlápnuté, potěšení na naší straně. Než upadnete do naprosté apatie, tak snad ještě desítka Vaya Con Diablos připomene doby dávno minulé. Ač se romantická gotika s pláčem v hlase nevytratí ani tady, konečně přichází větší kus hruboty, jak vokálně, tak hudebně. I když návaznost rozplizlých oplodňujících pasáží na tvrdou notu není právě zvládnutá.....stejně je to nejsilnější moment tohohle veledíla.
Jak bych to shrnula. Splození něčeho, co už se vylíhlo jinde, to je jen takové malé ušlápnutí. Komerčně zřejmě nadějné, postrádající originalitu, ztrácející osobitost. Neútočné, nestrhující...... Možná jen rozvinutí ne zrovna nejlepším směrem. V každém případě, další vykolejení by mohlo znamenat také daleko větší vyšlápnutí......něčeho daleko většího. Někdy si ještě rádi vzpomeneme na staré lepší časy.
Pro ty rychlejší byl v limitované edici vydán digipack (i když si myslím, že to stihli i ti pomalejší).

11/52:08

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Divercia

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze