Autor: 90 Uživatelé: 86 Tvé hodnocení: hodnoť
Beyond the Lands of Human Existence

DIREWOLF - Beyond the Lands of Human Existence

Behold… The Arctopus jsou v současné tvrdě progresivní hudbě pojem, jehož význam bobtná výrazně rychleji než průměrným tempem. Tři výjimeční muzikanti, kterým to navíc výjimečně vychází i dohromady, se na americké scéně dostávají stále více do popředí, což jim samozřejmě nemůžu než nepřát. A vzhledem k tomu, že je trio pro hudební dění více než zapálené, a Behold… The Arctopus jejich veškerý čas zdá se nevysává, tak se nechávají přivysávat i nějakými těmi bočními, tu většími tu menšími, přísavkami. Colin Marston přísavek potřebuje nepočítaně, z nejznámějších třeba Dysrhythmia, Blotted Science sosá od Charlieho Zeleného no a Mike Lerner se zvládá po nocích vysávat sám doma se svým sóloprojektem Direwolf. A právě pan Direwolf po šesti dlouhých letech práce v roce letošním vypustil do světa novinku se vznešeně nablyštěnou vizitkou Beyond the Lands of Human Existence.

Ano, deska ukájí autorovo kytarové já a poskytuje ideální materiál pro pokročilé airguitar hráče. Vyhýbá se ale povrchním donekonečna natahovaným estrádám s těžkopádnými vtipy pro vtipy, upřímně bez přednatočených smíchů. Jemné kytarové nitky se důmyslně proplétají ve vesmírném oparu kláves, z palubní desky přitom vycházející všemožně deformované mimozemské vokály (hlavně ty občasné cynické deformace, jej), tu a tam se přičerní, narostou rohy a v pozádí zakrákorá havran… Ihned poznáte, že se doma Miku Lernerovi v zapadlých šuplíků vedle několika psychedelických a blackmetalových nahrávek povaloval i Ron Jarzombek (vs1 -:- vs2). Právě u něj se pro inspiraci často ťuká na dveře, přesně načasované ejakulace dohromady tvoří chytré dialogy, na záludně položené otázky se vám dostane promyšlených odpovědí. K tomu si přidejte výše zmíněná dochucovadla, která odstraňují možné náznaky kopírkovosti a máte před sebou nového kytarového hrdinu. A žádná moderní alternativa, klasický přístup s poctivě zpocenými koženými spodkami.

Obyčejně dostávám z klasicky metalových kytarových hrdinských děl záchvaty smíchu, ale tady mi nezbývá než naladit pomyslnou kytaru, rozpustit pomyslnou kštici sahající až po pás, spustit pomyslný headbang a dát prostor všemocné airguitar. Skvělá věc.

Recenze dalších autorů

  • Rated 9.5 out of 10.

Je jen jeden důvod, proč se budu snažit o recenzní dochucování vlastním příspěvkem, ale do této nahrávky jsem se prostě zamiloval, hraje mi stále dokola a určitě se také objeví v mém letošním pobilancování.

Ano, Direwolf Mika Lernera je opravdu kytarovým technařením někdy až za hranice způsobilosti, ale přitom stále se střídmým rozumem. Beyond the Lands of Human Existence má tři cca patnáctiminutové roviny, kdy pro první třetinu je příznačnější právě hodně to kytarové mastění (běhačky až za hrob!), druhá třetina je více písničkovějšího (ehm, písničkovějšího… :)), lépe řečeno, srozumitelnějšího charakteru, kde je kladen více důraz na melodie, jasnější, tvrdší i čertitější rify v souhře s čitelnějšími a výraznějšími klávesami a závěrečná třetina tvořící trilogii The Prophet Failed se pak více přelije do rytmického sekání, kdy na mě –ani nevím proč- dýchnou ostrované TesseracT. Celá deska vlastně trochu i působí podobným dojmem konceptů sólových projektů pánů Jarzombeka (Solitarily…vs1 -:- vs2) a Thordendala (Sol Nigger Within), ke kterým je opravdu potřeba přičíst Kotkem uvedené prvky jako black a space avenue doplněné deklamačními, skřehotavými a ufonskými, někdy až Cynicky-vokodérovými, vokály prokládané ženskými psycho sbory, při nichž si ihned vzpomínám na asi již zapomenuté psychlé Finy Nomicon. Na ty navíc ještě místy nechají vzpomenout i klávesové party.

Jinak člověk znalý technických prkotin si všimne vlivů více. Třeba do půle World War IV cítím Theory In Practise a jejich období okolo Armageddon Theories, titulní taneční riff (jinak riff roku!) z Beyond… smrdí zrychleným poCyničtělým Nocturnusem s prakticky dokonalou rytmickou linkou, ale ta běhačka mě fakt zabíjí! A když se do ní přidají ty ženské sbory… husí kůži obrušuji až o klávesnici. Následuje Jarzombekovská pidlikovací pasáž, tedy něco, co by člověk nečekal a Lerner se zas vrací k úvodnímu riffu, jen hranému zpomaleně v rozkladu a zrychluje, zrychluje, rozšiřuje ho a pokračuje, pokračuje… To dává tušit, že zde jsou různé a nečekané, jakoby z kontextu občas vytrhávající, přerody, které mi zpočátku úplně nešmakovaly stejně jako občas zpěvy, ale pokud vás nahrávka alespoň trochu osloví a dáte jí pár poslechů, pohltí vás. To zaručuju! Ale postupem alba Lerner nespí, začíná mu hrabat a začíná chvílemi čer(na)tit, což mu nikdy nestačí a stále přidává nové elementy, ať již původu klávesového, vokálního, či strunného – aj basa zde hraje důležitou roli! Pro příklad uvedu třeba jasně Dillingerovskou vsuvku v Murder… (stopáž 4:40-4:54), nebo fragment jak z nej symfo-období Bal-Sagoth ve Final Flight, ale takovýchto výletů jinam, onam a třeba až támhle je tu plno, až se dostanete do zmíněné trilogie „nenaplněného proroctví“. Zde, jak jsem již psal, Lerner přehazuje výhybku a více zaměřuje na rytmické paterny, které prokládá všemi prvky z prvních dvou částí. Tedy tu kytarově zamastíme, tady klávesově podlejeme a zbytek vokálně dochutíme.
No co vás budu déle zdržovat. Lerner překvapil. A moc, protože něco takového bych od něj díky jeho práci v Behold nečekal. Projevuje se zde jako sebe-cíle-vědomý hudebník/skladatel, jenž se nebojí experimentovat a klidně i trochu zaexhibovat, zkusit něco jinak a dělat tak, že to třeba nebude všem po chuti. Nu což, další parádní kotouček do sbírky.


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

ha, recenze na Direwolf, díky! trochu se zpožděním no :-) je to fakt dobrý

Dajrwóóóóólf!!!!!!!!! Beyond the Lands of Human Existence repeat-machine

O: co si budeme my dva povidat, to vime nejlip, ne? :-) ale ma tam fakt super napady, ktery by me v zivote nenapadly, protoze jak dela ty skopky do kytar jako dalsi linku - nekdy vlastne i melodickou, jen je ta linka drumová, parada :)

jo, prima deska

to nepochybně, ale živej bicmen je prostě.....živej

to sice mozna, ale ma ho tam moc kraaaasne udelanej stejne jako si ho dela skvele Jarz do svejch veci

ty vole tak asi na desátej poslech jsem zjistil, že je to fakt dobrý :o)) nejdřív nocturnus a bal-sagoth, ke konci meshuggah; jen škoda toho automatu

ani Marston se nenudi... www.myspace.com/indricothere

aktuálně

diskuze