Autor: 95 Uživatelé: 98 Tvé hodnocení: hodnoť
Knives of Ice

DIM MAK - Knives of Ice

Heh, tak pokud by Dim Mak jako aktivní kapela vydržel, vzhledem k minulosti (a ta sahá již do roku ‘87 k mocným Ripping Corpse, v jejichž řadách na počátku své hudební kariéry stál i Erik Rutan) to ale nepředpokládám, myslím, bychom se dočkali velkých věcí. Však si vemte jedny z píplů, kteří stáli u zrodu New Jerseyské scény: Shaune Kelley u kytary s jeho mighty ripping riffs a nařvanej Scott Ruth u mikrofónu; na Knives of Ice doprovázeni i Scottem Hornickem, tedy druhým bassmanem Ripping Corpse (u RC v letech 91-95, kdy je pak opustil, aby odešel studovat Berklee College of Music v Bostonu) a v neposlední řadě hypervraždící drumhydrou Johnem Longstrethem, který tentokráte má na starosti veškerou dělostřeleckou práci namísto mnohaletého souputníka Kelleyho a Rutha dokonalýho rytmika Brandona Thomase, jenž se již, nevím proč, věnuje jen The Dying Light; v mezičase (04-05) také Burnt by the Sun.
Hned první dvě heartattacking nasypaný smaženice Knives of Ice a Seeing Crows in Silver, kde jsou v použití slyšet i dva různě zvučené virbly (při více posleších si takovýchto věcí budete všímat častěji), vyrvou útroby a tak nějak naznačí, že v aktuální podobě Dim Mak asi budeme muset zapomenout na ‘cobracore‘ i mohutné moshe, na které jsme byli zvyklí u prvotiny Enter the Dragon či trochu nedoceněné Intercepting Fist produkovanou právě Rutanem. To se ale mění hned s příchodem jednodušší Great Worm of Hell, kde Longstreth předvádí precizní práci s dvěma ridy - vycinkává, drolí a akcentuje na pupek a toho vlastně užívá ve většině skladeb. Postupem času ale zjistíte, že ten cobracore tam je, však si před poslechem

review_660_px3

Knives of Ice vzpomeňte namátkou na Cobra’s Eyes, Between Two Fires, Tribulations, Gas Poured on Flames či Drunk with Demons z prvotiny, ale jen v intenzivnějším a daleko zběsilejším balení; co byste chtěli od spolupráce Kelley/Longstreth, že? Podobně urvaná jako první dvě šlehy je i Devil Finding Mirror, ale ta obsahuje rozsekanej vyšlapanej vnitřek a stále víc nabývám dojmu, že tady začíná smrdět i kultovka RC Dreaming with the Dead - ty ”melodie“, riffvýstavba! Nejen pro své úvodní riffy jsou pak nezapomenutelné Incident at the Temple at Leng a Windowpane, které jsou úžasně prokomponované a s výtečnými změnami, Notorious Vectors of Disease s totálně hateEternallovským startem (touto skladbou si uvědomuji proč vlastně HE zní jako HE, však Kelley by mohl být jakýmsi eponymním Rutanovým otcem, hudebním samozřejmě :)) nebo Weakener se skvěle odlehčeným vnitřkem. Střednětempá (hehe, střednětempá :)) ale svižná je Perpetuating Corpses se sypáním a vycinkáváním všeho druhu a celou procházku obskurními Lovecraftovými světy (ano, Dim Mak na KOI došli ke změně tématiky) nakonec uzavírá Monolith s trochu spirituálním nádechem, bagrovitým začátkem a pro Dim Mak netradičním závěrem. Oproti minulosti prostě u Dim Mak došlo k výrazně výraznému zrychlení (heh) a zahuštění atmosféry, kterou má tato deska tak hustou, že by se dala krájet :)
Ve zkratce: aktuální cd Dim Mak je velmi intenzivní a jedinečnou porcí cyklované tornádické agresivity, progresivních myšlenek v nebezbřehé techničnosti na úkor celku (ano, do jedné jsou to všechno skladby!) a především individuálního promyšleného nezaměnitelného a ostře násilnického Kelleyho riffování, tu plazivého tu z řetězu urvaného bubnování Longstretha, kterýž se zde nebojí, vlastně musí, i pěkně rytmicky bubnovat. V zádech jim oběma je významnou bubly podporou Hornick, který tu a tam vyjede, ale spíše efektivně sekunduje a vše konečně umocňuje Ruthův corový, výrazně hrdelní projev, jenž si pro zdůraznění občas sáhne i hlouběji. Prostě soundtrack k celodenní jízdě na hyper horské dráze v domu hrůzy.
A ještě jedna zajímává paralela. Dim Mak v již zapomenutých bojových uměních byl jeden z nejnebezpečnějších úderů; v čínštině (vlastně kantonštině) to přesně

review_660_px2

znamená ‘smrtelný dotek/death touch‘. Tj. při správně vyvinuté tlakové síle na jeden z akupunkturních bodů dosáhnete jediným úderem selhání vnitřních orgánů a tělních funkcí vedoucích až k zástavě, čili usmrcení oponenta; znáte-li animé/manga sérii Naruto, hlavní hrdina Neji Hyuuga zde používá obdobnou techniku nazvanou Jüken (gentle fist). Pro příměr k hudbě Dim Mak dokonalé. Nemyslíte?

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Dim Mak, death metal, progressive, John Longstreth, Shaune Kelley

aktuálně

diskuze