Seznamte se s Dexterem. A vězte, že až ho poznáte blíže, na symptomatičtější jméno už nenarazíte. „I´m Dexter“ bude pro vás věta s naprosto jednoznačným obsahem. Dexter Morgan (ne že by jeho příjmení bylo důležité) je totiž velmi neobyčejný literární a seriálový hrdina. Pracuje jako analytik krevních stop miamské policie (divná profese) a ve volném čase rozporcovává zaživa vrahy a úchyly, které policie nedopadla (divný koníček). Jak je to možné? Dexter totiž nemá emoce. A ačkoli morálka říká něco jiného, vy ho budete milovat.

Dexter je seriál amerického televizního kanálu Showtime, vychází však z literární předlohy. Darkly dreaming Dexter (u nás snaživě přeloženo jako Drasticky děsivý Dexter) je román floridského spisovatele Jeffa Lindseyho a na rovinu, je to román výborný. Lindsey je skvělý, moderní vypravěč. Specifické možnosti (a samozřejmě omezení), které poskytuje vyprávění v ich-formě, využívá autor k stoprocentnímu rozpracování výjimečné osobnosti svého hrdiny, bombarduje čtenáře Dexterovými myšlenkovými pochody, plány a přesvědčeními, které však ani jedinkrát za cca 230 stran nezačnou nudit. Ještě výrazněji potvrzuje Lindseyho schopnost psát přitažlivě druhý díl románu, kde se Dexter mnohem méně věnuje svému koníčku (rozřezávání nepotrestaných zločinců) a přesto… nuda do knížky ani nenakoukne. Abychom si rozuměli, Lindsey není přitažlivý ve stylu Dana Browna! Dan Brown seká příběh do miniaturních kapitol a nakonec vždycky zasadí větu, která čtenáře naláká na další kapitolu. Lindsey dokáže udržet čtenáře napjatého skvěle rytmizovaným vyprávěním, kde akce baví stejně jako několikastránkový popis jízdy přes Miami (což je podle všeho smrtelně nebezpečná záležitost). A navíc Lindsey je vtipný! Humor pramení nejen z Dexterova charakteru (či jeho absence), který nechápe některé obyčejné věci (jako že slovo Ležák není od toho, že pivo dlouho leží na krámě :-)), ale také z kontrastu jeho vtipů a neúnosně morbidních situací. Románový Dexter je prostě lahůdka. A ačkoli se od něj seriálový Dexter hodně liší, je stejně tak skvělý.

Tvůrci seriálu si velmi prozíravě přizpůsobili nejen děj (využili motivy z obou románů o Dexterovi), ale také Dextera samotného. A nemluvíme tu o ledasjakém tvůrčím týmu. Showtime vsadil na zkušené seriálové tvůrce. Všichni scénáristé mají za sebou zkušenosti z jiných úspěšných seriálů (i jako producenti) a všichni tři muži, kteří se vystřídali na režisérském postu, už nějaké ty epizody také natočili. Michael Cuesta režíroval Michaela C. Halla v několika dílech Odpočívej v pokoji, relativně známý herec Tony Goldwin natočil pár epizod Chirurgů a Robert Lieberman se podílel mimo jiné na „kingovském“ seriálu Mrtvá zóna.

V čem se tedy seriálový Dexter liší od knižního? V knize se Dexter pohybuje (což může být v první moment docela zklamání) na hraně schizofrenie. Neslyší sice konkrétní hlasy, někde vzadu v hlavě však slýchá chichot tzv. Temného společníka, který přebírá otěže, když dojde na porcovací nůž. I proto možná v knize Dexter vraždí v masce. Až uvidíte hrát Michaela C. Halla, pochopíte, jak moc by to bylo na obrazovce kontraproduktivní. V seriálu není žádná psychická porucha ani naznačena (pomineme-li kuchání lidí zaživa), což je skvělé. Absence šílenosti Dextera ještě více ozvláštňuje a podporuje jeho výlučnost, kterou on sám divákovi často připomíná. Autoři přepracovali také iracionální souznění vědomí Dextera a vraha z chladírenského vozu. Vrah je mnohem více přítomen, Dexter je k němu přitahován více méně přímo (nikoli skrze sny) a nepochybuje o svém duševním zdraví. Identita vraha pak nepůsobí jako deus ex machina, čemuž se v závěru prvního dílu nedokázal vyhnout Jeff Lindsey.

Podstatných změn doznaly i vedlejší charaktery, které musely být oproti knize samozřejmě rozpracovány. Už jen proto, že nejsou nahlíženy pohledem Dextera. Seržant Doaks není jen nelidský policejní stroj, kapitán Laguertová není tak beznadějná husa, Dexterova sestra Debora není taková sexbomba a přítelkyně Rita je uťápnutá chudinka, která po děsivém manželství teprve hledá svou důstojnost a sebevědomí. Větší prostor dostávají také Dexterovy vzpomínky na adoptivního otce, policistu Harryho Morgana (James Remar – asi nejznámější tvář seriálu), který kdysi rozpoznal synův charakter, pomohl mu vystavět systém pravidel a usměrnit jeho potřeby směrem k trestání zločinu. Dozvíme se také mnohem víc o Dexterově původu a o tom, co ho učinilo tím, čím je. V seriálu se naopak neklade tak silný akcent na atmosféru města Miami a střetávání latinsko-americké kultury a typických (severo)Američanů. A to i přestože Morganovi jsou tradiční americká rodina. Těžko si pro člověka jako je Dexter představit obyčejnější americké příjmení než Morgan.

Samozřejmostí je vyzdvižení výkonu Michaela C. Halla. Uvědomíme-li si, že nehraje obyčejnou postavu, ale postavu, která si sama polovinu času na něco hraje, ačkoli divák ví, jaká je ve skutečnosti, pocítíme dotek dokonalosti. Jeden zahraniční recenzent dokonce napsal, že když viděl herce líbat na veřejnosti manželku, připadalo mu to úchylné. Hall již v Odpočívej v pokoji ukázal své herecké schopnosti (také „obyčejná“ role homosexuálního majitele pohřebního ústavu), ale Dexter je škatulka, ze které se bude bohužel těžko dostávat.

Seriál je také plný drobných formálních zpestření. Některé jsou lehce postřehnutelné (Dexterův kolega Vince Masuka), jiné jsou poněkud rafinovanější. Kamera například občas kopíruje Dexterovo rozpoložení anebo… no řekněte, může člověk pracující různým způsobem s krví chodit neustále v bílém? Může, pokud je perfekcionista :-) A jako každý pořádný seriál (vzpomeňme na Odpočívej v pokoji nebo Plastickou chirurgii s.r.o.) má i Dexter audio-vizuálně masakrózní znělku.

Ať vzpomínám jak vzpomínám, nenacházím na Dexterovi žádné významné vady. Když už diváka po několika dílech začíná nudit Dexterova introspekce, vyjadřovaná variantami vět: „Ostatní se své emoce snaží skrývat, já je předstírám. Jsem monstrum, prázdné uvnitř“ atd., scénáristé udělají nenápadné salto a mění nejen pozici vypravěče, ale i celkovou atmosféru seriálu. Z černé komedie se dostáváme do kriminálního žánru, kdy se celé miamské policejní oddělení začíná honit za vrahem z chladírenského vozu. Ten oběti rozřezává, avšak až potom, co z nich nechá odkapat veškerou krev. Takový smysl pro pořádek a preciznost Dexterovi samozřejmě imponuje. Nejen proto se přestává Dexter kochat sám sebou. Jeho osobností se totiž začíná zabývat i sám vrah. Nechává Dexterovi vzkazy, z nichž je zřejmé, že ho nezajímá Dexter na povrchu, ale Dexter skutečný, temný Dexter. Krimi se v závěru mění v napínavou psychologickou hru. A ačkoli se velmi brzy dozvíte, jaké je rozestavení figur na šachovnici, budete si chtít pustit další díly. Dexter vám prostě nedá spát.

Že je ta recenze poněkud jednostranná? Máte pravdu. Jenže Dexter je seriál, po kterém si změníte wallpaper a jeho znělku si přidáte do playlistu. Je originální, zábavný i napínavý, a všechny kvality si drží od začátku do konce. Slaví úspěch všude a podle stránek nakladatelství BBArt (které se doufejme brzy ujme překladu románu Dexter in the Dark, který vychází 18. září) míří i k nám. V USA se na srpen připravuje první sezóna na DVD a první díl druhé sezóny vysílá Showtime 30. září. Inu, pokud tvůrci nezklamou, máme se na co těšit.
---- --- -- - -- --- ----
USA, 2006, 12x 60 min
Režie: Michael Cuesta, Robert Lieberman, Tony Goldwyn
Hrají: Michael C. Hall, Julie Benz, Jennifer Carpenter, David Zayas, James Remar, Rudolf Martin, Christian Camargo, Brad William Henke, Margo Martindale, David Batiste