Tak a další česká grindovka, velký výstražný název desky, při kterým seGrind hezky šlapající, žel příliš pravidelným a předvídatelným krokem, který po chvilce omrzí a člověk už by si rád poskočil.trochu věší ocas, ale ne, tentokráte nebude tak zle jako u kovaných Rubufaso Mukufo. Grind v podání Devasthathor je celkově členitější, “melodičtější“, jede se sice taky v jednom mustru, ale riffy se dají v klidu rozpoznat, nechybí tomu tolik potřebná energie, která nutí končetiny do pohybu, na úkor pravé grindové garáže se prosazuje dobře čitelný zvuk a hlavně se od cesty nechávají velkohubá prohlášení a nechybí nadhled a vtip nebo alespoň snaha o něj. Na druhou stranu chvály zase nemůže být příliš. Přísná

kolovrátkovost a sice našláplé, ale naprosto neinvenční bicí začnou nutit ruku ke stopce zhruba tak po desíti minutách, nahrávka sice energická je, ale slyšet stokrát za sebou ten samej nakopávající brejk není úplně to, co bych vyhledával, ozvláštnění žádné, až na Trnky Brnky vsuvky, totální neoriginalita a obyčejnost. Celkově za 4.