Ořech. To je to první, co mě při poslechu napadne. Tvrdá slupka, se kterou holejma rukama nic nezmůžeš, a když užŠpinavej, tvrdej noise rock, bez kudrlinek, hejblátek a jinejch serepetiček, nevymejšlet žádný velký plány a rozvržení energie, tenhle závod se běží naplno po celejch pětačtyřicet minut. A bez vody.se konečně dostaneš dovnitř, nečeká tě žádná sladká dužinka, ale nepříjemně zažloutlý mozkový blány, až si řekneš, že to za to nestálo. Ale pak se po chvíli odvážíš, zkusíš kousnout a chceš znova.
Děti deště se s tebou mazlit nebudou. Berou se kolena, lámou se přes ně hluky, berou se úderný bicí, lámou se o ně burácivý kytary, bere se nasraný bouchnutí dveřma a láme se o něj rokenroll. Jak už sem to nakous: průrazný přímočarý bicí, nad kterejma strojově pracuje až k maximu vybuzená kytarová stěna a monotónní

řevy. Bez nějakejch hadích zákrut, bez malejch uliček, přímo za svým cílem až je proměna člověka ve stroj dokonaná závěrečným trackem Tetsuo. S Love and Piss se dostaneš až do závěrečný části tohohle procesu, ještě jsou tam cejtit kousky lidský duše, kousky toho, čeho si vážíš, ale všechno to přehlušuje zničující dření mechanickejch koles a táhel, který se táhne k nepříjemnýmu konci. Navíc se celá ta láska s šampaňským halí do zahuštěný atmosféry neodvratnosti, která svírá bříško a nepouští, takže ta třičvrtěhodinka je ve výsledku doopravdy odedřenej zážitek, po kterým s chutí pošleš chrchel na zem a zvedneš půllitr a zakončíš xkem rumu.

Závěrem pro rychločetnáře: Špinavej, tvrdej noise rock, bez kudrlinek, ozdob, hejblátek a jinejch serepetiček, nevymejšlet žádný velký plány a rozvržení energie, tenhle závod se běží naplno po celejch pětačtyřicet minut. A bez vody.