Fenomén zvaný Near Death Experiences (zkráceně NDE) je podrobně popsán spoustou lidí, kteří si prošli tzv. klinickou smrtí. Většina z nich popisuje své zážitky jako posun duše skrz světelně bílý tunel, kde na konci čekají všichni příbuzní a známí, kteří nás opustili dříve. Tato skutečnost nahrává hlavně spiritualistům a jiným příznivcům této nezmapované oblasti, jež si pohrávají s myšlenkou, že smrt není konec všeho či prachsprosté zapomnění, ale jen posun našeho vědomí a duše na jinou úroveň.

Jsem si naprosto jist, že většina, co tyto řádky teď čte, si asi říká, proč jsem s recenzí otálel tak dlouho. Odpověď ani já sám neznám. Z CD se mi postupně začala stávat hotová promo-sušina, která jen čekala na tu správnou chvíli. A možná že jedna smutná událost mě přinutila si Morph znovu pustit, nechat se unášet jeho vibracemi a konečně s tím fyzicky něco dělat. Už ani pořádně nevím, jak to vlastně bylo. Téměř každý už tuto desku totiž má jistě pod kůží, nebo ji aspoň slyšel a stačil si na ní udělat svůj vlastní názor. Já jsem však naprosto zmaten, docházejí mi slova. Nyní si ale při tom všem zmatku v hlavě vzpomínám, jak šílené bylo čekání, než vlastně album mělo vyjít. Vybavuji si, jak moc se čekalo, až se vyřeší problém s bookletem a samotným obalem. Ten však dělá DEPRESY velikou čest a není jediným zajímavým faktorem. Když pak onen kotouč vložíme do přehrávače, otočíme kolečkem hlasitosti, rozezní se typická tvář těchto pracovitých Slováků.

Předností je vynikající zvuk, práce s baskytarou je přesně tam, kde má být. Zajímavé kytarové nápady, nevtíravé kytarové melodie rozřezávají mlhavý závoj pochybností a tvoří to, co jiným kapelám chybí. K tomu si musíme ještě přidat úžasný tah na bránu a máme desku, která nade vší pochybnost zní „světově“. Konečně se smazává rozdíl mezi tím, co tvoříme u nás (v Česko-Slovensku) a jinde ve světě. Zní to doslova jako z jiného světa. Z toho spirituálního. A přenést se tam je díky Morph tak krásně jednoduché. K tomu mocně dopomáhají klávesy. Ty nehrají trapné, druhé housle, ale tvrdí atmosféru. Ať už vezmu začátek skladby Maws, nebo nepřeberné množství piano vyhrávek roztroušených v téměř ve všech skladbách. Jednotlivé tóny jsou zvoleny skutečně bravurně. Vesperův vokál je pak další důležitou částí celého celku. Zajímavá barva, práce s hlasem, srozumitelnost a naprosto neotřelý výraz tvoří další typicky poznávací znamení kapely. Texty pak leckoho nutí k zamyšlení. Jsou dobře sepsané, k hudbě se nesmírně hodí a rozšiřují ji.

DEPRESY zkrátka stvořili dílo, které překonává i hradby času. Měl jsem možnost si za tu dobu Morph poslechnout nesčetněkrát a pokaždé mě to velmi bavilo, ba co víc: Stále jsem postupně nacházel další a další skryté motivy. Je to cítit naprosto všude. V kytarách, klávesách, ve vokálu i zvuku bicích. Tomuhle pocitu se nic nevyrovná. Jestli se neklesající úroveň jednotlivých alb dala počítat jako typický standard, tak v době vydání této desky se zcela jistě začala odvíjet kapitola nová a lepší, než kdy dříve. Vrcholná forma doufám bude pokračovat, jelikož našlápnuto je více než skvěle, čemuž i odpovídá vysoké a časem prověřené hodnocení.