Po bezmála tříletém pilování a puntičkářském koncipování nástupce charismatického předchůdce, přichází turecká miasma s novinkovým albem právě v době, kdy smrtící kov zažívá žně. O vydavateli alba se rozhodlo v prvním kvartálu letošního roku, v době, kdy s patřičnou úctou Turci finišovali; masteringem se v Imperial Mastering prokousal Colin Davis (jinak Vile, pozn. Bizzaro) k radosti všech vyznavačů ocelového zvuku a obálku dodal v předstihu japonský kumštýř Toshihiro Egawa. Vše šlo ruku v ruce s dlouholetými přípravami a výsledek je nadmíru uspokojivý.
Ortodoxní brutalita ve stylu ranných SUFFOCATION

z prvního alba ustoupila moderně znějící kompletaci chirurgicky přesných zákroků (před nimiž by dozajista smekl i samotný Pigorov) a temné atmosféře mytologického světa Sumeru. Právě sem totiž soubor situoval koncept celého alba. Ne nadarmo se i díky tomuto přispění nabízí srovnání s NILE, MORBID ANGEL, MALEBOLGIA, HATE ETERNAL, IMMOLATION, někdo by dokonce přihodil i DEEDS OF FLESH napůl cesty k DECAPITATED, to se týká hlavně závěrečných skladeb Summoning the Hordes of Ghoul Chapel Daemons a Gospels in the Exile of the Omnipotent. Pokud je ovšem kompoziční exotičnost přímo úměrná původu, přímo se nabízí srovnání s krajany CARHOPHAGE Deformed Future // Genetic Nightmare. (Jejich výsledek byl ovšem řadou ortodoxních přijat poměrně skepticky). V případě Anthems of an Empyreal Dominion musí všechen skepticismus stranou.
DECIMATION servírují sice známé a lety prověřené vzorce matematicky záludných

postupů s několikanásobnou proměnnou, ale v podání, které jde slovy popsat jako souboj světla a temnoty. (DECIMATION dokonale vykreslují temnou atmosféru temné doby temného světa, a to s takovým zápalem, až ztratíš pojem o čase!). Během Nocturnal Fear běhá mráz po zádech – závěrečná pasáž - "šamanské odříkávání" - je neuvěřitelná. Charismatický vokál hlavního hrdiny patří k absolutní špičce a k mé smůle ho na albu není tolik, kolik bych si ho přál. Jeho okázalost umocňují perfektní sekvence mezi nástrojovými linkami a poměrně těžkopádné texty prozrazující něco málo o mytologii Sumeru, jeho sociálním vzestupu, duchovní pomíjivosti a krajně vymezeným prvkům sociální patologie. Do reality – přestřelky na předměstí Afghánistánu – vrací posluchače až Martyring the Ethereal Patriarch. Rozcupovaná – pečlivě rozporcovaná, div že držící pohromadě – skladba s násilným podtextem pojednávajícím o krutosti Sumerského božstva, která přímo odkazuje k souputníkům CARNOPHAGE a titulní skladbě debutového alba. Běhy mezi pražci jsou v tomhle souboru zřejmě hlavní disciplínou, ale na rozdíl od jiných si Turkové drží dobře čitelnou stavbu kompozic. Zachovávají si určitou melodičnost a jasně zapamatovatelné textury. Ovšem individuálních výjevů se k mé smůle na albu už tolik nenachází; chybí mi výrazná kytarová sóla nebo bubenický

exhibicionismus. Vše mi vynahrazují perfektní přechody, zajímavé melodické souhry, pečlivost a vzájemná chemie, díky níž dostává materiál opravdu jakousi mystickou energii - identitu, s níž si pozorného posluchače dokáže snadno omotat na bezpočet poslechů.
Jestli si rád zavzpomínáš na ranné CRYPTOPSY, SUFFOCATION, VILE a přidáš si k tomu HATE ETERNAL s IMMOLATION a další, dej tomuhle spřežení zelenou.