Autor: 100 Uživatelé: 89 Tvé hodnocení: hodnoť
You Won't Get What You Want

DAUGHTERS - You Won't Get What You Want

Daughters nahráli jednu ze zásadních noiserockových desek poslední dekády. Desku, která je znepokojivě vyšinutá a nebezpečně návyková, desku, která alespoň o kousek posunuje hranice.

DaughtersO téhle desce se toho tenhle rok napsalo hodně, takže budu střídmý. Daughters mají po osmi letech novinku, což už možná nikdo nečekal. Vyšla na Ipecac records a vypadá to, že z Dcér udělala tak trochu celebrity alternativní rockové scény. Doby kultovní kapely pro pár nadšenců do divného grindcoru jsou pryč, teď se hraje ve větších klubech a na festivalech. Halovka to ale pořád není, na to muzika zůstává dostatečně divná a nepříjemná.

Větší popularita jde u Daughters ruku v ruce s hudebním dospíváním, od zběsilých grindových začátků k industriálem načichlé rockové alternativě. Záliba v nepříjemných harmoniích se sice proplétá celou diskografií, ale už dávno to není o maximální intenzitě v co nejkratším čase. Novinka předvádí zatím nejširší paletu nálad na zatím nejdelší hrací době. You Won’t Get What You Want je takřka stejně dlouhá jako všechny předchozí desky dohromady a během hracího času dojde na jedovatý noise rock, progrockové a industriální experimenty, ale i na americanu načichlou Johnnym Cashem.

Daughters

Za sebe bych rád vypíchl pár věcí, kvůli kterým se k téhle desce pravidelně vracím a vracet budu. Za prvé, ze štiplavé atmosféry načichlé béčkovým hororem nejednou doslova přejede mráz po zádech. Třeba závěrečná Guest House je v tomhle ohledu fakt psycho. Za druhé, Daughters tentokrát nechávají posluchače v motivech pořádně vykoupat, žádný šup do vody a hned ven, protože to studí. Opakování poctivě graduje atmosféru a napíná nervy jak špagáty. Za třetí, kázání vyšinutého country zpěváka drží většinu skladeb na, nebo i za, hranicí příčetnosti. Je to zhýralý, smyslný a na hranici ztráty sebekontroly.

DaughtersA ještě jeden postřeh, který se dostaví až s opakovaným poslechem. Potěší, že pocity z jednotlivých skladeb se postupem času mění a člověk nakonec dospěje k nečekaným favoritům. Na začátku to jsou rány na první signální, jako třeba The Reason They Hate Me, Guest House nebo Long Road, No Turns. S přibývajícími poslechy ale výrazně roste kouzlo skladeb, které na to nejdou tak okatě. Teď už se spíš nemůžu dočkat míchání nálad a stylů v Daughter, Satan In The Wait nebo Ocean Song.

Závěrem jednoduše: Daughters nahráli jednu ze zásadních noiserockových desek za řekněme poslední dekádu. Desku, která je znepokojivě vyšinutá a nebezpečně návyková zároveň. Desku, která alespoň o kousek posunuje hranice žánru.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

A ulverovské ženění, a sumerského pazuza taky, je tam teho požehnaně.

Nechci se do teho plist, ale deska je luxusní a dost mi to připomíná, jako energií, Blackjazz chvilama :) a občas nějaké lehce tribal od Converge.

No pokud jde o harmonie (v Satanovi, Daughter), tak to je spíš odskočení si do úplně jinýho žánru (mj. cca podobně 70/80´s "filmově" znějící melodii jako v Satanovi by mohli použít třeba i Grails). A k Less Sex by se dala najít analogie třeba i u post-87 Einstürzende Neubauten a nebo NIN (vliv obou se tam dá slyšet na více místech). Celkově mi přijde, že ty různý mutace, co tam jsou v rámci (spíš) industriálního (ale i noise) rocku (nebo i mathcore) už někdo udělal, mimo výše zmíněné - Swans, Killing Joke, tDEP, The Jesus Lizard, The Birthday Party/Nick Cave. Mají to pěkně namixovaný, to jo, posunutí vlastního (""?) výrazu ano, ale žánru/ů (ať už jakéhokoliv) ne.

Baví mě to teda určitě víc než s/t deska, ta byla po Hell Songs spíš zklamání, zkoušel jsem nedávno zase pustit a ani s odstupem mě to nějak extra nebaví, není to špatný, je to fajn, ale... a z dnešního pohledu mi ani HS nepřijde až tak skvělý, skoro bych řekl, že je loňská deska jejich nejlepší :)

Ad hranice zanru - rekl bych ze na to Daughters jdou trochu jinak nez ostatni, kde je to budto zbustrovana chlupata kytara/basa nebo no wave piskani. Ty harmonie jsou obecne celkem jinde, nez jsem u tohohle zanru zvyklej. Zasadni deskou jsem myslel jedno z nej za posledni dekadu ci co v zanru, nepamatuju si, ze be my neco tolik bavilo uz delsi dobu, a to tomuhle zanru docela cas venuju.

Co se tyce vokalu, Yow urcite, Cohen Cash asi spis neumyslna zamena z my strany, mel jsem na mysli jednoho a psal druhyho. Na novej set sem zvedavej, jeste porad si pamatuju koncert kdysi ze sedmicky, jako jednu z nejintenzivnejsich veci co jsem videl. Tak uvidime jak nakolik to bylo mladistvy zhlednuti se, a nakolik me to porazi i ted...

frenetickej náser. pecka stejne jak stejnojmenovka. doufam, ze tahle deska neni jen takovej vykrik a pak zas bude ticho po pesine

No, AŽ TAK velký mi to ani po xx. posleších nepřijde. Pořád cca tak jak jsem psal v desce listopadu, zvláště ta cca prostřední část desky je "jen" fajn/dobrá (a Satana a Reason už většinou přeskakuju - nebaví), ale nic extra. Souhlas s brutem, City Song asi nej, ustřelení ne, ale působivý jo. Long Road, Ocean, Guest taky hodně dobrý. S posouváním hranic žánru, já nevím, nějak to tam neslyším... resp. v jakým smyslu, v čem? Jedna ze zásadních - jestli je to myšlený jako "jedna z nej za poslední dekádu" to asi jo.

Vokál je většinou spíš cca někde mezi Yowem z The Jesus Lizard a Nickem Cavem, Cohen v Less Sex asi jo (moc ho neznám), napadnul mě i Patton tam, Cash taky ne (ani jinde).

Na 007 to byl super výmaz, set 20 minut, ale stačilo to :). Rád se mrknu znova.

chtěl jsi flame, ale nevidím nic kontroverzního :( že to víc než cashe připomíná cohena, tím asi válku nerozpoutám :(

jenom víc takových návratů. škoda jen že jsem je za dob 007 "nestihl", ale na ten vyrvál na brutal se těším a kdyby se vešli na oriental stage, nezlobil bych se.

mně ustřeluje palici hlavně hned úvodní skladba teda :D

Tvé hodnocení:

Tagy:

noise rock, You Won't Get What You Want, americana, Daughters, surf rock, mathcore, rock, noise

aktuálně

diskuze