Technický death metal je v současnosti jednou z top záležitostí metalové muziky, zvlášť pokud se mísí s žánrem, o kterém skoro nikdo už nemůže ani slyšet, jako to dělají například Ignominious Incarceration. Výletů za hranice se tady

prakticky nedočkáme. Kovbojové, kteří tourovali s Dying Fetus či Necrophagist, nám chtějí ukázat, jak si oni představují dle jejich slov brutal technical death metal.
Jasně slyšíme inspiraci staršími “žánrovými” souputníky jako Necrophagist nebo Spawn Of Possession, ovšem Common Grave je o hodně jednodušší a nezabíhá do klasiky, má jasnou písňovou strukturu. Zmínka o švédské kapele Spawn Of Possession je podmíněná i geograficky a přesouvá nás k pojmu z nejzprofanovanějších; švédská škola melodického death metalu je zde cítit na sto honů. Od Necrophagist si pro změnu vypůjčují charakteristické vypísknutí ve vyšších tónech při hraní hlubších riffů, např. na konci písně Body Art. U inspirací zůstaňme, jsem sám, kdo slyší podobnost například s kytarovou prací Suffocation v super riffu Bleeding Shades of Grey? Možná ani ne podobnost, ale vykrádačka... Snad dokonce i frázování Ference Horvatha mi připomíná Franka Mullena. Hlubší, někdy až brutaldeathové riffy naštěstí nejsou breakdown tupotou. Avizovaný technický brutal death není až tak na místě, je spíše jednou ze složek hudby Common Grave. Kytarová část desky je alfou a omegou Embedded Coding, ovšem v pozadí nezaostávají ani bicí.

Na nich originálního nenajdeme nic, práce je odvedena řemeslně dobře, ale toť vše. Vokál se dokáže dostat krásně do hloubky, v jeho pozadí je občas slyšet lehké úchylné vyjetí do výšky á la Luc Lemay. Dočkáme se i ječáků (fuj, to je slovo) a několika dalších poloh. Intra mě kupodivu docela baví, není to žádná porcovačka, ale zpestření s futuristickým nádechem bicí a samplu a do konceptu desky zapadají… není to skrytá pocta Spheres od Pestilence?
Song-writing zdaleka není tak dotažený jako třeba v případě Feeding the Abscess od Martyr a nebo (Ob)Servant od Psycroptic. Songy jsou postaveny na několika riffech, které jsou obměňovány změnou patternu bicích, výškou tónů či vokálu, ovšem k práci se samotným riffem dochází minimálně, není rozvíjen a nedochází ke gradaci jednotlivých písní. Rozhodně se nejedná o nakopávačku a i v otázce tlaku a agresivity nových desek prohrávají třeba s Dying Fetus či Beneath The Massacre. Common Grave svých několik zbraní vytasí hned ze začátku a poté nám ukazují, že dokáží střílet různě rychle, docela přesně a občas celkem nahlas, ale nejlepším kovbojem na Divokém Západě nejsou, a bohužel ani ve svém městečku.
Po pár posleších je všem celkem jasné, že jejich vzory to prostě dělají lépe; porovnání s nimi se vyhnout nemůžeme. Ohromit na tomto Divokém Západě rychlostí a technikou vytahování koltů se téměř nedá a střílet s vypůjčenými zbraněmi umí lépe jejich majitelé. .:. 5/10

Common Grave to se sebou nemají jednoduché. Pořádně nevědí, co chtějí. Být moderními nebo ctít i kořeny? Hrát technicky, nebo brutálně? Mám pocit, že hlavně tyto dvě složky se o nadvládu nad albem lehce přetahují. Kytarová technika versus dravost a touha sypat. Jenže sypat se musí umět a hrát technicky taktéž. A i v tomto případě oběma složkám něco chybí. Technickým nápadům technika a chytlavost v melodii, těm brutálním zas pořádná síla,

případně rychlost. Common Grave se ale nepohybují jen na těchto dvou plošinách. Sem tam odhopsnou, sem tam zadistorzují, trošku oldchoolují, také se dotknou “heavy epikou” načichlého death metalu nepodobnému Kataklysm (Ocean, Decoding Sequence) nebo hudbu basák projasní vyhrávkou. Ale i tak je dojem mírně roztříštěný, ačkoli blbé to není, jen se tyto složky v hudbě nepodařilo úplně přesvědčivě prodat. A také paternovost (občas kejchnou až Fleshless) je trošku na škodu. V Degradation Upgrade a Earmageddon bych ještě zmínil vokální hostovačku Johna Gallaghera z Dying Fetus, v druze jmenované se objeví i Elliot Desgagnes z Beneath The Massacre - snad se nepletu.
Common Grave na Embedded Coding nabízejí ne špatný, nijak originální a lehce nadprůměrný debut v linii techničtějších Kataklysm a tupějších Deadborn (aka Necrophagist), který neurazí, neporazí, ale ani nijak zvlášť nepotěší. Takový instrumentálně jistý a evropskou hudbu omáchlý Dying Fetus spíše českého podání. .:. 6/10