Cleric jsou dosti obskurní kapelou z Philadelphie, o které se toho člověk moc nedozví ani na hodně zaprášených a potemnělých místech na internetu, a tak mi

nezbývá než použít několik málo informací povalujících se na jejich oficiální majspejz stránce. Vyčíst se dá například to, že dem mají na kontě evidentně několik, ale už ne kolik a už vůbec ne názvy či další podobné zbytečnosti. Kapela si zřejmě také prošla různými emo problémy, jako rozpady znovusrocení rozpady, v současné době snad došlo k stabilizaci situace a připravuje se déle než krátce hrající hudba.
Po nutném úvodním připravení těsta konečně můžu ruce zaměstnat samotnou hudební náplní Daycare Demolition. Má všehovšudy dvě skladby, ale žádné grindcoreové půlminutové sprinty, naopak spíše vytrvalostního charakteru, stopáž se tak natahuje až k patnácti minutám, což dává dost času na to se se svým Clericem seznámit v intimnějších rovinách, ne si jen letmo potřást rukou a

nazdar. Zatemněný psycho grind hc prokládaný sevřenými ambientními výpečky, ze kterých se vám neudělá právě volno. Psychicky vyčerpávající, nepřístupný, soustředící negativní emoce a přitom krásný, návykový. Mdlé klávesové stěny v pozadí (a)rytmicky bouřících kytar, výlevy samplů, rychle zadušených komářích sól, zvuků, dusivá atmosféra se zvedá jen aby se mohla vrátit s větší silou, rozhodně nic, co by slušelo k nějaké pozitivní veselé náladě, deprese až za hrob. Vyvstávají vlivy mohykánů hardcoreové nedobré nálady Neurosis, Cult Of Luna, ale Cleric porcují mnohem zběsilejším, nervnějším tempem. Patnáct minut bohatě stačí k tomu, abyste na konci plivali krev a stírali studený pot z čela, peklo.
A nová nahrávka se snad blíží, snad rychle, do té doby honit Daycare Demolition a majspejz.