City Of Ships mě prvotně zaujali především tím, že jedou turné s Rosettou. Kdo by ale očekával těžkotonážní sludge dýchánek, mýlka, ale vlastně jen tak napůl. City Of Ships totiž horolezecký kytarový stěny taky rádi, ale spíš než těžkotonážní kilometrový vlaky plný snů a bahna si užívaj písničky, bez nějakejch přehnaně intelektuálskejch konceptů, klasicky rockově zemitej přístup. Akorát že písničkářský umění se tady neopírá o stadiónový melodie, neměnný bum-čvacht rytmy a fanynky čichající kalhotky svejch idolů, brousí se spíš v minoritních žánrech a hustejch vousech. Právě bahnitej sludge je jedna z hlavních ingrediencí, míchaj se samozřejmě taky postrockový brnkačky, ale pořád to má takovej ten klasickej rockovej nádech, jen jiný ingredience a ukazuje se, že i tradiční rocková forma při použití jinejch formulí dokáže pořád bejt silná, pořád dokáže vytvářet zajímavý momenty, atmosféry, jen se s ní musí pracovat trošku ohebněji, pružněji a nespoléhat se jen na refrén-sloka-refrén schéma. A to přesně City Of Ships vědí a plně toho využívají. Písničky v jejich podání se netočej v kruzích, pracujou tradičně ale bez zbytečnejch zábran, nebrání přirozenýmu vývoji, využívaj gradací, kontrastů, v neposlední řadě oblékaj pro alternativní rock nezvykle zvukově bourající nabasovanej kabát, aniž by ale trápili uši, vše v příjemnejch snivejch rovinách.

Ani moc nevím, co bych k týhle desce dál psal, nejde o nic speciálního, „jen“ příjemnej poslech, rozmanitá alternativa tak, jak si jí ideálně představuju, beroucí po hrstích ze sludge a post rocku s občasným neuro výletem v tradičně rockovým kabátku a s vlastním obličejem. Ya!!!

City Of Ships first captured my attention especially by the fact that they are on a tour with Rosetta. Who would expect heavy footed sludge party, mistake, but only halfways. City Of Ships also enjoy guitar sonic walls, but they enjoy simple songs rather than heavy-weight, kilometer long trains full of dreams and mud, without any overtly intellectual concepts, traditional straight rock approach. Only that song-writing here doesn’t lean on stadium melodies, neverchanging straight bom-bom rhythms and fans smelling paties of their idols, it cruises in minor genre areas and bushy beards, sludge, post rock and hardcore, but still with the classic rocky feeling, only different ingredients. And traditional rock phormulas still prove to be strong, with lots of interesting moments, when used with different ingredients, in a more flexible, creative fashion, rather than traditional strophe-chorus-strophe style. And that’s exactly what City Of Ships know and use this knowledge fully. The songs on Look what god did to us don’t wander in blind circles, they work traditionally but without unnecessary limitations, they don’t restrain the natural developments, use gradations, contrasts, last but not the least they have an untraditionally powerfull, bass-laden sound, without torturing the ears though, all in pleasant, low, dreamy atmosphere.

Don’t really know anything else i would like to write about this album, it is not anything really special, „just“ pleasant listening, colorful and diverse alternative how i ideally imagine it, taking lots form sludge and post-rock, sometimes with some neuro trips, with it¨s own easily recognizable face. Ya!!!
 
Trnslated by kotek.