Víte, co je na Cephalic Carnage tak unikátní? Není to samozřejmě nic jiného než jejich experimentální přístup k muzice. Představte si kometu QX, která se řítí vesmírem a při každém třesku v nové galaxii trochu změní směr, přesto z ní stále prýští přirozenost, cítíte tu sílu vnitřního předurčení a samozřejmě rychlost, se kterou se vesmírem řítí...
Nebyli by to Cephalic Carnage, aby se nás nepokusili překvapit hned na začátku disku, stejně jako se o to pokouší na obou předešlých fošnách. Jejich první CD začíná elektronickým intrem, zařinčením telefonu, pozdravem „Hello“ a pak přichází šílený náhul. Dvojka Exploiting Dysfunction naopak zahřmí brutálním kytarovým riffem mdlého zvuku, čímž Vás CC samozřejmě uvedou v omyl, aby vše za pár sekund napravili a vrátili do normálu, tedy řádné džžžžžn, džžžžžn produkce. Lucid Interval na tom není jinak. Začíná zvráceně pomalým rytmem bicích, který by Vám mohl evokovat náladu ranných Black Sabbath. Ostatně tahle kapela je z nového materiálu cítit jako jejich nejnovější ovlivnění. Samozřejmě jen v těch nejpomalejších pasážích. Na konci rytmu se však nemilosrdně propadneme do propasti chaotického death/grindu, kde nám CC diktují veškeré své pocity, nápady a hrubiánské postupy a my jsme ti, překvapení O-mani, kteří jsou nuceni danou diktaturu s radostí a bez uvážení přijímat.
No pojďme ke komplexnějšímu hodnocení desky, které se tu pokusím nastínit a ne jen opsat historii skupiny z propagačních materiálů, jak je to zvykem nejméně v jednom českém UG periodiku. Pro čtenáře CC neznavší je třeba napsat, že se jedná o US weedy death/grind s příměsí stylů jako hard core, hard rock, black metal (1-2 riffy). Jestliže někdo mermomocí touží po přirovnání k nějakým konkrétním kapelám, tak lze vzdáleně zaslechnout Mortal Decay, blíže již Skeleton of God a občas trochu Human Remains. Jedno je ale jisté. Stylově se jedná o klasický produkt Relapse Records, tzn. stylově těžko definovatelné artisty. Toto album je nabito energíí a svou -živelností je asi nejblíže debutu CC. Oproti druhému CD, které sice překvapilo svou naprostou experimentálností, ale občas již postrádalo kýžené silné kytarové motivy, je Lucid Interval výborná deska pro všechy ranné fans Cephalic, potažmo jejich velkých učitelů Skeleton of God a vlastně všech příznivců coloradské scény. Naprosto novým elementem jsou industriální vsuvky a elektronické mixy, které se sice v introdukcích u Cephalicu objevovaly od začátku, ale tady jsou poprvé zakomponované v hudbě. A musím uznale pokývat, že jsou udělané znamenitě. Na první poslech leckdy přehlédnutelné, o to víc vás však zničí při dalších posleších. Dále, jak jsem již předeslal na začátku je zde cítit zápach ranných Black Sabbath. Jako hlavní příklad této fůze Cephalicu bych uvedl nereprezentativní úletovku Black Metal Sabbath, která začíná jako cyber black metal (Fast-Hell terminus technicus), v polovině kompozice dojde na klasickou pískací cephaličárnu (rozuměj prasárnu) a konec se nese v táhlých, temných riffech alá zmínivší velikáni. Vlastně celá deska nepostrádá momenty překvapení a to je dobře! Další vrcholně zajímavý song je Anthro Emesis, kde Vás okamžitě trkne k zemi srážející hvízdačka a 5tý zásek Pseudo. Úvodní kytarová vybrnkávačka nám dá vzpomenout na slavná léta Pražského Výběru a jejich Pražáky, pak nás však chlapci přizdí svými typickými trhanými riffy, načež přichází hrubá industriální genocida, která nás srazí k zemi!!! Brilantní, technické, unikátní,chaotické… stále však coloradské. Jediná pasáž na desce, kde je elektronický faktor dominantní je zkrátka 100%! Cítíte tam taky tu stálou pachuť Mary-Jane (resp. Maryho Chuana)??? Ta tomu dodává onu zvláštní kvintesenci. Postupně se poslechem dostáváme až k 11té skladbě, když mezi tím slyšíme klasiky tak typické pro Cephalic jako hall na virblu, geniální pískačky, těžkotonážní groove flákoty. Pak se ještě zastavíme na 10tého záseku, odkud se na nás vyvalí song s názvem Cannabism, který je hrán na španělku v rytmu flamenga a celý (no, trvá asi 30 sekund) je navíc ve španělštině. Dalším vrcholem je již zmíněný 11tý zásek, což je titulní skladba Lucid Interval. Začíná grandiózním technickým riffem, který vám dá vzpomenout na kapelu Death a dále již pokračujeme v klasickém duchu Cephalic Carnage. Celou skladbou se nese jeden výrazný nosný motiv, který je dokonale obměňován a re-aranžován, takže nenudí, ba právě naopak se Vám zaryje do paměti a pak si ho budete brumlat až do ztráty soudnosti! Na závěr přichází jako bonus schizofrenní fůze blues a Allana Holdsworthe s industriálními podklady, která totálně sesuje vaší již dokonale nahlodanou duševní stabilitu.
Na závěr bych si dovolil ještě krátkou noticku. Ač se mnohým po druhé fošně zdálo, že naši coloradští hrnčíři ztrácí dech, tak jejich 3tí zúčtování se světem naopak muselo všem těmto škarohlídkům a zlým jazykům dech vyrazit, alespoň tedy, pokud mají obě uši zdravé. A čisté. Dávám 10, poněvadž lepší Cephalic si dovedu jen těžko představit.

bizzaro´s view: První CD bomba! Druhé mě dosud nebere, a tak jsem měl strach, s čím po ní přijdou. Taky jsem byl zvědav, zda to bude ještě víc vyhulený než doposud a odpověď mám takovouto. Deska mi již tolik vyhulená nepřijde, ačkoli se toho na její přípravu určitě zhulilo daleko nejvíc. Lucid Interval je absolutně tím nejlepším, co spáchali a bojím se, že dál už to ani nepůjde, přesně jak uvádí Violet. CeDo je totálně natlačený víc než 100%ním hydroCephalem, hodně rozumný a hlavně hudební, nic jako v případě Exploiting Dysfunction, kdy se snažili experimentovat na úkor muziky. Kill kill kill... ill ill ill... teda vlastně sikk, sikk, sikk!!!

14 - 57:30