Tak se s tím už zase přepisuji a pořád nevím, co o tom napsat, lépe řečeno, co si o tom myslet. Díky tomu je recenze opožděná a už nemůžu tlachat, že jsem si recenze od ostatních lidí nečetl atd :o). Ještě než Anomalies uvidělo světlo světa, jsem se těšil, jak dám okamžitě 11náctku a bude - Cephalic Carnage je pro mě jedna z nejoblíbenějších

kapel, takže nevím, jak moc budu objektivní :), zato vím, že CC nelhali, když tvrdili v jednom rozhovoru, že chcou natočit každou desku jinou - zatím se jim to myslím docela daří. Navázal bych na kolegu Mr. Violeta, který ukončil recenzi na desku Lucid Interval takto: "Dávám 10, protože lepší Cephalic si nedovedu představit." Pro mě osobně je už teď Lucid Interval na stupni oblíbenosti někde u Pierced from Within a vše potvrdili na živo 3krát v Black Psu, když u nás byli poprvé, tak jsem ještě nevěděl, do čeho jdu a dodnes bych řekl, že nic jinýho mě tolik z míry nevyvedlo (na The Dillinger Escape Plan už mě bylo částečně jasný, jak to bude vypadat). No tak se pomalu dostaneme k novince…
Jedna deska grindová, další nejvíc experimentální, jazzová, trojka zase spíš D/G+HC+nejrůznější vychytávky a co vám zbývá??? Co Cephalic ještě neudělali??? (tak tu otázku jsem řešil pěkně dlouho a toto mě nenapadlo) - hodili se zpět, podstatně víc do metalového vyznění, doplnili to až někdy stone rockovýma riffama. Kde dřív byl jazz nebo nějaká vyplácnutost, tam teď máme nějaký metal navíc - někomu se to líbí (nikde jsem nečetl žádnou negativní recenzi) a někomu zase víc vyhovovaly ty "ujetosti". Někde jsem dokonce četl, že Anomalies je

nejpestřejší deska CC, já zastávám názor, že to teda ne :o). V mnoha věcech jsou totiž C.C. zase dál - zvukově se chalani dost vyčistili a určitě i vyhráli - instrumentál-ně jsou na tom klasic-ky skvěle, některý nápady geniální ... sakra, chybí tomu něco???
A přece jo :o). Mě skutečně trošku chybí ta pestrost posledních dvou desek – přece jenom kombinace rock+metal není tak ulítlá jako např. grind+jazz. Ovšem s tou kritikou to taky nebudu přehánět, protože na stranu druhou se to poslouchá čím dál tím líp a i když už to není takový úlet, tak pořád to má do nudy sakra daleko - vždyť jsou to pořád Cephalic Carnage a s těmato vyhulenýma kořeňama je o zábavu vždycky postaráno! :) Věci jako Inside Is Out, Scientific Remote Viewing nebo Counting the Days jsou super a čím dýl tuto desku mám, tím se mě líbí víc. Kdyby nebylo geniálních předchůdců, tak by ta věc vlastně byla skoro bez chyby ... co vy na to??? ..::.. 8/10

A já souhlasím, da??!! Cephalic začli opravdu dělat muziku „pro lidi“, a nejen pro úchyláky a muzikanty. Srovnali, zjednodušeli, nasákli blackem (přeháním), melodií (Carcass v Dying Will be the Death of Me),

pozřeli ještě víc Sabbathovska (Piecemaker, Sleeprace - jasnej Cathedral!), přidali nějaký ten zvuk pod hudbu (výjimka), ale jinak se drží svých zajetých kolejí. Naštěstí zajeté koleje u CC znamená myšlenkovou nezastydlost, a tak i v poměrně normálním pojetí (v rámci CC) hudby, jsme obdrželi opět svérázný muzikální marast, který si posluchači již konečně užijí i živě, aniž by při pohybech před podiem přemýšleli, kde dělají chybu :o) Best of songs: Inside is Out.