Vedle hezkých rodinných vilek a domečků vyrostla v metalovém lesíku jedna ošklivá, malá chaloupka. Tak nehezká, že by se i dospělý bál dovnitř sám, možná proto zůstala utopená jako poslední, kdesi v houští. Přirovnávat ji k něčemu, napadá mě snad jen závěr legendární Záhady Blair Witch a onoho opuštěného stavení… prostě hnus až běda, velebnosti. Ale v každém domečku někdo přežívá, není-liž pravda? Jestli se tedy nebojíte, pojďte se mnou zabouchat na rozvrzaná vrátka, možná nás pustí dovnitř.
Crematorium se jmenuje tahle podivná chatrč. A v roce 2007 vyvrhla ze svých útrob první kotouček do metalového světa. Purulent Infection byl debut, který jasně naznačil, kudy že se bude ubírat směr labelu. Sólová deska kytaristy Kyle Christmana (jinak Human Filleted) byla plná brutal death metalu s hodně zlostným a hrubým vokálem. Sám si ji upekl a jakoby symbolicky naznačil, kdo

bude hlavní postavou celého příběhu. Pod číslem 2 pak vychází album Human Excoriation. A styl? Samo sebou death metal a opět pěkně brutální. Není divu, že třetí zásek mají na svědomí samotní Human Filleted a jméno naší chaloupky se začíná pozvolna šířit éterem jako lavina. Nic naplat, i zlo se musí začít dělat od píky.
A protože pořadové číslo 5 zeje prázdnotou (brousí si na něj zuby snad Awaiting the Autopsy??), dostáváme se k samotnému předmětu recenzentovu. Catatonic Atrocity z Indiany jsou mixem všech právě jmenovaných spolků. Jak vidno, do chaloupky chodí jen vyvolení. A tak se nám sestava rekrutovala z Human Filleted, přesněji z pana Kyle Christmana (už tady dlouho nebyl) a bubeníka téže kapely. Doplnilo je pouze „nové“ duo kytara a basa. A nač se zbytečně zdržovat nahráváním demosnímků. Vždyť stačí dojít do chaloupky a kdesi v koutě (zachumlaná do starých hadrů) průsvitná postavička rozhodne, má-li cenu jít s kůží na trh.
Řeknu vám to asi takhle. Vychází hodně desek tohoto stylu. A některé z nich jsou tak dobré, že se rovnou nastěhují do těch nádherných vilek typu Unique Leader, nebo Willowtip. Ale uznejte sami, co by to bylo za metal, kdyby nebylo takových malých, krásně zatuchlých chatrčí, jako jsou Amputated Vein, nebo právě Crematorium? Celé kouzlo spočívá v autentičnosti takových desek. Žádná vymazlená produkce, drahá studia, exkluzivní hosté, či obaly od renomovaných malířů. Nic takového. Jen syrová, někdy až amatérská dílka. A

chlad, který na mne jde z obalu Catatonic Atrocity leze až pod kůži…navíc se v konečném důsledku obrátí v pekelnou lázeň. Tak proč nezkusit jít až do morku kostí?
Ano, 50 minut si budete připadat jako ve zkušebně. Alespoň bicí souprava mi tak zní. Hlas tentokrát není položený tak hluboko, jako v případě Purulent Infection. Ovšem na rozdíl od jmenované nahrávky se tady nešetřilo nápady a místy zazní i kytarové vyhrávky. Nebál bych se použít i silnějších slov, jako třeba sóla. Nejspíš se zde odrazilo, že přísun invence od více členů rovná se barevnějšímu materiálu. Pořád se ale bavíme o brutal death metalu, o tom není pochyb ani vteřinu. Ve čtvrtém songu to chlapci z USA rozjedou ve velkém stylu, aby vzápětí podřadili a věrni názvu „Zvuků z chirurgie“ dokončili skladbu s lékařskou precizností. Mimochodem, poločas alba rozetne jakési mezi intro nazvané Downfall of Man. Velice zajímavé a možná škoda, že nelemovalo celou nahrávku. Na něj navazující Despite Your Feeble Prayers už lehce ztrácí na dechu. Instrumentálka musí mít totiž také své kouzlo a tady ho tak nějak nenacházím. Celkově lze soudit ze závěru Eradication of Humanity, že silnější část je ta do „meziintrová“. Prvních pět kousků totiž drží jaksi víc pohromadě a příště bych určitě zvážil délku desky. Ale rozhoduje zřejmě obsluha krematoria a ta usoudila, že bude potírat lidskost posluchačů co to dá.
Nebudu tady lámat nad Catatonic Atrocity hůl. Za prvé je příliš brzy a čas ukáže, co z projektů pana Christmana přežije. A za druhé je možné, že se objeví

někdo z hezkého rodinného domečku, nebo vilky, a jednu jeho kapelu přetáhne. Zda to bude dnes recenzovaná, ta sólová a nebo úplně jiná, je ve hvězdách. Zatím si ovšem víc pochutnám a budu se bát u takových Cephalotripsy, případně Eviscerated. V soutěži chaloupek totiž zatím jednoznačně vede ta japonská. Na stole mi ovšem leží čerstvá (šestá) věcička s názvem Vanhelgd…že by tedy už příště??