Castrovalva je experimentální post HC/noiserockové trio z Leedsu (GBR) - Anthony Wright (basa), Daniel "Nova" Brader (bicí) a novic, zpěvák Leemun Smith. Hudba na jejich debutu je syrová, strukturovaná, velmi hlučná a pestrá. Často se v ní střídají tempa a rytmy, přesto mi jejich produkce nepřijde chaotická a postrádající hlavu a patu.
Těžkotonážní zuřivé bicí spolu s velmi "tučnou", povětšinou zefektovanou basou

tvoří základ. Pokud člověk vyloženě nesoustředí pozornost na strunné nástroje, ani si nevšimne, že na albu až na pár výjimek kytara úplně absentuje. Zpěv hodně evokuje práci Mikea Pattona (mj. Faith No More, Mr. Bungle). Hlas se nejčastěji pohybuje ve falzetu a řvaných polohách. Celkový sound dokreslují občasné klávesy.
Přirovnání k projektům Mikea Pattona (mimochodem při poslechu si na Zu vzpomenete nejednou, pozn. Bizzaro) není náhodné - těmto mladíkům se daří velmi slušně kombinovat chytlavé - téměř až hitové pasáže s těmi vypjatějšími. Skladba Unit Radio začínajíc stylem á la Beastie Boys už svým názvem připomíná přelaďování rádiových stanic... V Hooliganz R Us se objevuje osvěžující altsaxofon a celá skladba se tak trochu vymyká jinak velmi sevřenému vyznění celého alba. Saxofon se vyskytuje i v jedné z nejodlehčenějších písní na albu You Better Make That Money. Kvapíky i střední tempa ve 12 skladbách na ploše 27 minut utečou jako voda a člověk po doposlechnutí končí s pocitem, že se kolem něj valila vlna tsunami a má výpadky paměti.
Toto album rozhodně není pro každého - počet změn, poloh zpěvu i rytmických

figur je větší než bývá běžně zvykem, a proto bych toto album doporučil spíše lidem, kteří si libují v experimentech á la Mike Patton nebo částečně žánrově spřízněných kapelách jako The Dillinger Escape Plan či Zubrowska. Oproti nim však deska postrádá extrémně metalové ostří. Kolik lidí osloví debutová deska této velmi originální kapely však nejsem s to odhadnout...